KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když vešlo letos na jaře ve známost, že má být na filmovém festivalu v Cannes udělena Zlatá palma za celoživotní dílo Alainu Delonovi, měl jsem, stejně jako drtivá většina mých přátel, bývalých i současných filmových nadšenců, za to, že není nikdo, kdo by ji třiaosmdesátiletému „veteránovi“ francouzské a světové kinematografie nepřál. Jak jsem se jen mýlil, jak jsme se jen, všem svým zkušenostem navzdory, mýlili!
Aktivistky z americké organizace Women and Hollywood v čele s Melissou Silversteinovou proti tomu sepsaly internetovou petici, v níž – mimo jiné s odvoláním na rozhovory, které poskytl médiím – označily Delona za rasistu, homofoba a mysogina, jenž si tuto cenu (a zřejmě vůbec žádnou jinou cenu) nezaslouží, a basta! Následně se pod petici podepsala spousta dalších lidí, kteří měli a mají ve věci rovněž jasno: To by tak hrálo, dávat prestižní ceny odporným, zavrženíhodným individuím, jako je Delon! Ředitel festivalu Thierry Frémaux tlaku prozatím odolává; petici označil za akci „politické policie“, Delon coby herec „dřívější generace“ má podle něj prý „právo myslet si a říkat, co chce“, a cenu dostane. Jak to ale nakonec dopadne, teprve uvidíme.
Celá věc je pro dnešní dobu příznačná. Alain Delon není první, ani poslední velký herec, jenž čelí kritice za své údajně nevhodné jednání v minulosti. Své by o tom mohli vyprávět třeba Geoffrey Rush, Michael Douglas, Dustin Hoffman či Kevin Spacey, mám-li jmenovat alespoň několik dalších případů. Aby bylo hned na začátku jasno, ani v náznaku netvrdím, že se výše jmenovaní muži činů, z nichž jsou obviňováni, nedopustili a že jsou v tomto smyslu nevinní; o tom může ostatně rozhodnout jen nezávislý soud, dojde-li na něj, nikdo jiný. Skutečnost, že se ve většině případů jednalo/jedná o obvinění vznesená po mnoha letech (u Dustina Hoffmana jde například o kauzy či „kauzy“ z osmdesátých let minulého století) a že obvinění jsou slavní, bohatí (a tedy odškodné schopní platit) muži, však vyvolává řadu otázek.
O tom ale psát nechci a nebudu. Rád bych napsal pár slov o něčem, respektive o někom jiném. O Alainu Delonovi. Slavný Francouz, rodák z pařížského předměstí, má za sebou vskutku rušný život – osobní i umělecký. Již od dětství složitá, vzpurná povaha (nejspíš i důsledek toho, že vyrůstal v rozvrácené rodině), jež měla za následek opakované vyhazovy ze stále liberálnějších škol, rychlý vstup do armády a účast ve válce v Indočíně, divoký soukromý život plný milostných i jiných afér, včetně vyšetřování v souvislosti se zavražděním jednoho z osobních strážců a tak dále a tak dále. Věru žádný Mirek Dušín, žádný „plakátový“ hrdina ze školních čítanek pro děti.
