KOMENTÁŘ DANIELA KOŠTOVALA | Premiér Andrej Babiš v lednu otevřeně řekl, že obranného rozpočtu na úrovni 2 % HDP, což je náš závazek v rámci NATO, není možné k roku 2024 dosáhnout. Následně místopředseda vlády Jan Hamáček sdělil, že obranný rozpočet by měl zůstat zastropován na úrovni 1,4 % HDP. Této výše by měl dosáhnout příští rok a v praxi to odpovídá ročnímu rozpočtu ministerstva obrany ve výši 85 miliard. Babiš Hamáčkovi neoponoval, takže je zřejmé, že jsou zajedno a mají v tom i podporu KSČM, díky které vládnou. Má to ovšem zásadní důsledky pro naši budoucnost.
Pro experty tento vývoj není žádné překvapení. Už koncem loňského jara, kdy byl na ministerstvu financí připraven návrh rozpočtu na letošní rok a rozpočtového výhledu na léta 2021–22, bylo jasné, že načrtnuté parametry rozpočtu dosažení 2 % HDP v roce 2024 nedovolí. Růstová křivka zkrátka není dostatečně strmá, aby umožnila v letech 2023–24 dosáhnout potřebné úrovně.
Přesto se tu vytvářel dojem, že obranný rozpočet přeci jen poroste i po roce 2022, byť ne na úroveň, ke které jsme se v NATO zavázali. Dnes je jasné a prokazatelné, že to byla účelová lež a obranný rozpočet bude zmražen na úrovni 1,5 % HDP – tedy v roční výši 95 miliard korun. Důvěryhodné zdroje potvrzují, že už byl vydán pokyn ministerstvu financí, aby v souvislosti s rozpočtem na příští rok připravilo odpovídajícím způsobem i rozpočtový výhled na rok 2023.
Co to znamená v praxi?
Jsme zahraničněpoliticky nedůvěryhodní. V podstatě už od roku 2014 – a od jara 2019 prokazatelně a naplno – lžeme svým spojencům, že splníme, co je důležité pro naši obranyschopnost a pro solidární závazek být schopným aliančním partnerem. Pro zemi velikosti Česka a jeho proexportní zájmy je zahraničněpolitická nedůvěryhodnost zásadním problémem. To má samozřejmě silně negativní dopad i na naši pozici v Evropské unii a síla našeho hlasu padá. Nikdo nás v důsledku nemusí brát vážně, a to ani v okamžiku, kdy budeme konečně vážně mluvit.
