KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Z mnoha opatření zavedených na obranu před pandemií patří respirátory mezi ty nejkontroverznější. Pojďme uvažovat o tom, zda je neudělat dobrovolné.
Soudě dle dostupných informací a dat patří povinné nošení respirátorů ve veřejných budovách a v dopravě mezi nejúčinnější opatření proti šíření viru. Bohužel, jedná se také o jedno z nejvíce kontroverzních. Postupem času se z něj stala jednak dělící osa mezi dvěma početnými názorovými skupinami a jednak jednoznačně srozumitelný symbol příslušnosti k minimálně jedné z nich.
Jinými slovy, i když jsou respirátory účinné a efektivní, není to tak, že pouze podle toho by se lidé rozhodovali. Jejich nenošení, tedy ignorování nařízeného opatření, slouží jako svého druhu protest. Svoji roli také hraje únava z dlouhotrvajících opatření.
Výsledkem je, že reálná míra dodržování tohoto funkčního opatření v čase klesá. Klesá také ochota vymáhat je v místech, kde by mělo být dodržováno. Ve vlacích, v autobusech, v obchodních centrech a na mnoha dalších místech jsou lidé, kteří respirátory nenosí z protestu, víceméně ignorováni. Přibývá také těch, kteří je nechtějí nosit, protože je považují prostě za „zbytečné“, ať už je argumentem pro tento postoj cokoli.
Z pohledu managementu opatření tím vzniká stav, kterému můžeme říkat třeba „negativní polévka“. Je tu stoupající počet lidí, kteří se jednoduše nedrží toho, co je nařízeno, ale jejich motivace se liší. Čím více jich je, tím větší je tlak, který vytvářejí na doposud konformní část populace, aby opatření nedodržovala také. Přestává být normou chovat se podle pravidel a začíná být normou pravidla porušovat.
