V pátek a sobotu nás čekají volby. Pro politika jsou volby testem toho, jak voliči vnímají jeho práci a pro voliče zase možností, jak dát politikovi najevo, co si o jeho práci skutečně myslí. Ne nadarmo se jim říká "svátek demokracie". Byla jsem zvyklá, že politika je střet ideí. Souboj myšlenek, argumentů a návrhů řešení na daná témata. Souboj o to, kdo pak lépe věci zrealizuje a problémy vyřeší.
Jenže doba se změnila a vyprodukovala různá antisystémová hnutí a strany, které již nemají ideály, jen pragmatismus. Nevíme tak, co si ti lidé myslí a jak uvažují, nebo jak se budou chovat v různých situacích. Jediné, co víme, že je podle nich všechno špatně, všichni ostatní v politice jsou ďáblové a kmotři, ale oni jediní nás přišli zachránit. Třikrát sláva, chtělo by se volat. Jenže já na tohle nikdy nevěřila. Stačí se podívat na realitu. Negace všech a všeho. Medializace zástupných témat a neřešení těch podstatných. Mezitím vše stojí, nic nového se netvoří, problémy se neřeší. Osobní útoky a neskrývaná nenávist, to je to, co tyto hnutí a strany reálně přinášejí. "Pusťte nás na ně", jenže na koho proboha? Vždyť ti "my", jsme my všichni. Politika je součást našich životů a politiku tvoříme my všichni. A právě při volbách si to podle mě uvědomují lidé tak nějak více. Chci tomu věřit. Chci věřit, že po těchto volbách nastane konec těchto radikálních experimentů.
