KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Bývalý premiér a prezident Václav Klaus je všude. V médiích komentuje předvolební, volební i povolební dění a na říjnový státní svátek přednesl na Pražském hradě projev, jako by odsud nikdy neodešel. Nebo jen možná chtěl „kamarádsky“ zaskočit za nemocného prezidenta Miloše Zemana. Těžko říct, co Klaus sleduje: každopádně ještě může ovlivnit politiku.
Tu totiž v Česku překryla deka antizemanovské a antibabišovské „totality“, která často neuznává žádné názorové kacířství: buď jste s námi, nebo jste proti. Nic mezi tím prostě neexistuje. A právě tenhle prostor „mezi“ Klaus poslední dobou vyplňuje. Nikdy nebyl žádný fanoušek dosluhujícího premiéra Andreje Babiše, taky ale nikdy nepropadl fanatickému antibabišovství, od kterého by se mohli učit i vousáči z Tálibánu.
Na to byl vždycky moc velký politický pragmatik a realista. I proto ho mnohem víc než taky politický pragmatik Babiš děsí nesmiřitelní „revolucionáři“ Piráti nebo nevolení bojovníci z Bruselu. Navíc má Klaus dost vlastních koaličních zkušeností na to, aby kvůli antibabišovství propadl pětikoaličnímu snu, v němž vládne jen samá láska, která jako vždy začíná rychle chytat jisté rysy parodie. Řekněme, že příliš lásky v politice vždycky smrdí.
