ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Poklidný listopadový večer. Kapky deště dopadají na okenní rámy a ulice jsou zahaleny spadaným listím pestrých barev. Rodina usedá k sobotní večeři a baví se o pocitech a dojmech z veletrhu středních škol. Syn, říkejme mu třeba Martin, je nyní v 9. třídě základní školy. Není premiant a učení ho moc nebere. Nejvíce ho ve škole baví informatika, ve které vyniká. Nejen v programování, ale i robotice, na kterou dochází po škole v rámci zájmového kroužku. Martinovi rodiče jsou oba vysokoškolsky vzdělaní, otec se živí jako právník a matka je praktickou lékařkou, a tak se jim oblast zájmu jejich syna moc nepozdává. Ale zpět k večeři.
Matka: „Martine, nerýpej se v tom jídle. Radši mi řekni, jak bylo na veletrhu, už sis vybral ten gympl? Mně by se strašně líbilo, kdybys šel na ten jazykový. Víš, co se říká… kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Martin zvedne zrak od talíře s rozvrtanou sekanou s bramborem, ze které od začátku večeře snad neubylo a nervózně odpoví: „Mami, vždyť sama víš, že na žádný gympl nemám. Chce tam jít spousta mých spolužáků. Jsou chytřejší než já a mají i lepší známky.“ Zajíkl se. „Ta čeština mi prostě nejde.“
Tato odpověď matku ale vůbec nepotěšila. „Co to znamená, že nemáš na gympl? Vždyť jsme ti zaplatili ty drahé kurzy. Prostě se asi jen málo snažíš. Vsadila bych se, že kdybys studiu věnoval stejně času a úsilí, jako tví spolužáci, tak bys měl stejné známky jako oni.“ Martin se snaží udržet. Vždyť on přeci dělá, co může. Učí se víc než ostatní, ale nejde to. „Mami, ale já se učím, fakt moc. Tomáš s Lukášem hrají vždy po škole videohry, zatímco já chodím na kurzy. No a po kurzech dělám ještě extra úkoly do školy a cvičení právě na ty kurzy. Ale z češtiny mám pořád 28 bodů z 50, na víc to prostě nevytáhnu.“ Do debaty se vloží otec a snaží se situaci trochu uklidnit. „Martine, a co matika? Ta ti docela jde, ne?“ Martin cítí podporu a rychle odpovídá: „Ta mě docela baví, mám nějakých 40 bodů z 50, ale na ty narvané gymply je to pořád málo.“
„Uč se!“ přeruší jej matka. „Pořád se jen vymlouváš místo toho, abys zatnul zuby a dal do toho všechno.“ Martin se snaží bránit, ale přeruší jej otec. „Martine, máma má pravdu, musíš prostě přidat. Gympl je k tomu, aby ses dostal na vysokou školu, prostě nejlepší.“ Tahle věta však už nenechává Martina klidného. Proč se proti němu takhle spolčili? A proč se ho raději nezeptají, co vlastně chce on sám a jen mu diktují, jak to bude? „Já ještě nevím, jestli budu studovat vysokou. Napadlo vás aspoň někdy zamyslet se a zeptat se mě, co bych vlastně chtěl dělat?“ odpovídá.
