Nic v posledních týdnech nezahýbalo mezinárodní scénou tak jako kauza Pegasus, tedy odhalení stejnojmenného špionážního softwaru. Ukázal se masivní rozsah sledování a jeho znepokojivá dostupnost pro režimy potlačující lidská práva. A na přetřes kvůli tomu přišla také míra spolupráce mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi, jako jsou Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty či Maroko.
Jak u nás podrobněji informoval server investigace.cz, software Pegasus dokáže nepozorovaně a asi jako jeden z nejlepších na světě infiltrovat mobilní telefon uživatele a získat jeho citlivá data.
Ačkoliv daný spyware je produktem soukromé izraelské firmy, jeho vývoz podléhá přísné regulaci a schvalování na nejvyšších místech. To dává Izraeli do rukou značný vliv a současně i spoluodpovědnost, kdo a jak s ním nakládá. Přestože izraelská firma NSO Group Technologies dementovala, že by se přímo podílela na sledování zveřejněných telefonních čísel, nepopřela, že pracuje se zahraničními vládami – klienty, kteří měli její spyware masivně nasazovat.
Mezi „VIP cíle“ patřil zřejmě i soukromý mobil francouzského prezidenta (dle zveřejněných zjištění se o něj zajímalo Maroko), belgického premiéra, maďarského investigativního novináře či okolí současného mexického prezidenta v době, kdy kandidoval na svůj úřad. NSO deklaruje, že prodává pouze vládním agenturám, a zdaleka nejvíce klientů měla obsluhovat na Blízkém východě.
Jak jsem psal v době uzavření takzvaných Abrahámovských dohod a navázání oficiálních diplomatických vztahů mezi Izraelem a SAE a Bahrajnem, bezpečnostní spolupráce a přístup k citlivým technologiím a datům byla jedním z podnětů pro tyto arabské země, proč se rozhodly pro nepříliš populární formální uznání židovského státu.
