KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Klasik liberalismu Milton Friedman v knize Kapitalismus a svoboda dokazuje, že bez ekonomické svobody nemůže existovat ani ta politická. Tato úvaha přijde vhod, pokud se snažíme pojmenovat dnešní komunistickou Čínu. Když si za své peníze nesmíte koupit ani piano, protože se to vládě nelíbí, je to jeden z mnoha důkazů, že tam zkrátka ekonomickou svobodu nemají, a tedy není tam ani kapitalismus. V souvislosti s aktuálním případem výrobce klavírů Petrof je dobré si to připomenout.
O Číně se často mluví jako o „státním kapitalismu“ a občas zaznívá i tvrzení, že je tam svobodnější trh než v Evropě. Jenomže neliberální kapitalismus je stejný nesmysl jako neliberální demokracie. Podstatné jméno zůstává, ale negativní adjektivum mrzačí jeho obsah. Marxistická představa, že kapitalismus znamená vykořisťování proletariátu buržoazií, se vždy míjela s podstatou západního volného trhu a míjí se s ní i dnes, kdy čínští komunisté uvedli tuto noční můru z Marxova Kapitálu v život.
Liberální kapitalismus se vyvinul v unikátních podmínkách západní civilizace, je úzce spjat s křesťanskou (či protestantskou) morálkou a spíše než tržní vztahy (které existovaly vždy) jsou jeho podstatou občanské svobody, které se formovaly působením křesťanských hodnot. A Friedman má pravdu, že politická práva přišla až později jako důsledek ekonomické svobody. Režim, který svým občanům tato základní individuální práva upírá, z definice nemůže být kapitalistický.
Test kapitalistické svobody
Friedman popisuje, v čem je zásadní výhoda kapitalismu před komunismem. Jak někdo, kdo je v opozici, rozšíří k lidem své myšlenky? Nemá šanci dostat se k tiskárně – všechny jsou pod kontrolou vlády – ani k penězům potřebným k publikaci, protože mu je v takovém systému nikdo neposkytne. Oproti tomu v kapitalismu se vždy najde boháč, který bude s idejemi komunisty sympatizovat a umožní mu je vydat.
Jak si v tomto Friedmanově testu kapitalistické svobody vede Čína? Mizerně. I velké nadnárodní technologické firmy se musejí podřídit jisté cenzuře a dohledu, aby vůbec směly podnikat. A to je volné šíření myšlenek podstatou jejich byznysu. Právo na majetek, které je jednou ze základních kapitalistických svobod, je v Číně vůbec velmi relativní. Můžete hodně zbohatnout. Ale jen když vám to strana dovolí, přičemž vám zase může vše vzít, když se jí znelíbíte.
