Před pěti, šesti lety to pro Jaromíra Soukupa byly zlaté časy. Na stránkách byznysových magazínů patřil mezi elitní stovku nejbohatších Čechů, v žebříčku nejvlivnějších osobností šoubyznysu se zase s přehledem umístil v TOP 5, do kapsy strčil Františka Nachtigalla i Lucii Bílou. Tehdy na své TV Barrandov rozjížděl vlivové rozhovory s prezidentem Zemanem a sám se netajil politickými ambicemi – včetně těch nejvyšších. Jak moc se od té doby změnilo! Soukup přišel o vliv i o peníze, jen v úvodu letošního roku jeho firmy musí čelit jednomu exekučnímu a insolvenčnímu návrhu za druhým a „supi“ pomalu krouží kolem jeho mediálního impéria. Možná více než dříve však platí: Nikdy nepodceňujte bývalého boxera, tím spíš, když je právě „na provazech“.
Když si ten rozdíl uvědomíte, praští vás do očí. Mediální podnikatel ještě před několika lety v impériu svých firem propojoval bohatství, mediální a zákulisní vliv i politické ambice. Měl nakročeno k tomu stát se „českým Berlusconim“, namísto toho v posledních letech jeho vliv i bohatství upadá.
Tytam jsou doby, kdy uváděl Týden s prezidentem, kdy se s majetkem tří až čtyř miliard blýskal v elitní stovce nejbohatších Čechů. Zatímco během covidu řada byznysmenů expandovala, levně nakupovala a hledala na trhu nové příležitosti, Soukup tratil. Jeho politická strana byla rozpuštěna, klíčoví klienti mediální agentury se od něj odvrátili, čínský kapitál odtekl, zákulisní a mediální vliv ochabl, klíčoví lidé jej opustili.
A i když se Jaromíru Soukupovi daří udržovat zdání dobře namazaného, fungujícího impéria, skutečnost je zcela odlišná. A jen máloco o tom svědčí tak jako vývoj v úvodu letošního roku, kdy na klíčové firmy Soukupovy mediální říše zamířily (minimálně) dva insolvenční a jeden exekuční návrh. Jejich plný význam přitom nejvíce vynikne ve chvíli, když se na moment vrátíme o dva roky zpět.
Právě tehdy, na jaře 2021, totiž na vlivnou mediální agenturu Médea míří nečekaný insolvenční návrh od neznámé společnosti Lipian Trade, jež krátce předtím odkoupila šestnáctiticícovou pohledávku vůči Médee. Je zřejmé, že ve vyvolaném insolvenčním řízení jde o vše možné, jen ne o zaplacení pohledávky – Médea má v té době stále více než miliardový obrat a řešit tímto způsobem pohledávku „za pár kaček“ nedává jiný smysl, než buď otestování trhu, zda se „na udičku“ chytnou i další věřitelé, anebo vyslání „vzkazu“ Soukupovi.
Lipian Trade sice argumentuje mnohostí věřitelů, tvrdí mimo jiné i to, že „Česká televize má za dlužníkem významné pohledávky v řádech milionů korun, které jsou po lhůtě splatnosti déle než tři měsíce, přičemž dlužník není schopen tyto pohledávky řádně hradit“. Jenže ani Česká televize, ani další věřitelé tehdy „nemrkli“ – a impérium Jaromíra Soukupa z celé epizody vychází silnější. Šlo o důležitý vzkaz loajality a oddanosti jeho obchodních partnerů, tyto vlastnosti se však v dalších letech postupně vytrácejí.
