Rituály máme rádi. Když při nich teče krev a padají hlavy, býváme tu v sedmém nebi. V českých partajích teď frčí hlavně tam, kam nezabloudil zdravý rozum voliče. Obětuje se teď skoro všude. Pryč s předsedou! Rezignace! Výměna! Kde ještě včera neuhnuli, volají dnes po svěžím vánku a nových tvářích, jako by při tom sami nikdy nebyli. Je tu ale problém, nejsou lidi. Tváře došly.
Za Kalouska se sám nabízí jen staronový Pospíšil. Pokud vstoupí do partaje, zase uhne jako vždycky, kroutí hlavou pamětníci z ODS i z ODA, kde ho měli za člena. Prý měkkýš, co nerad bitvy, žádný ranař v čele strany. Leda ještě kuloáry. Babiš si ho natotata namaže na chleba, notují si v kritice. Být stranickou jedničkou za Kalouska tu zjevně nejde ze dne na den. Je jen jeden, originál. Žádný anděl, zato mistr politiky. A navíc rétor, který rozpaluje doběla. Že výměna hlav politiky nemusí být vždycky výhrou, tu už taky známe. Příkladů jsou celé mraky, od leva až do prava.
