KOMENTÁŘ TOMÁŠE JIRSY | Nad Jaromírem Jágrem jsem nikdy hůl nezlomil. Vlastně jednou – letos – kdy už jsem si říkal, že je nedůstojné se po všech těch zraněních tak nepřesvědčivě vracet na led. Jeho poslední výkony, kterými dostal Kladno zpět do extraligy, mi ale spolehlivě zavřely ústa. Zatímco Jágrova hokejová smrt tedy očividně nenastala, byl hvězdný sportovec během tohoto víkendu zabit společensky. Alespoň by se to mohlo jevit z komentářů na sociálních sítích, kde jeho fotografie s čínským prezidentem, českým prezidentem a celkově jeho angažmá v čínském hokejovém svazu před příští olympiádou vyvolaly smrtelné zděšení. Jak už to tak bývá u morálních alarmistů, Jágr skončil jako „blbá hokejka“, „zrádce“, případně rovnou jako „komunista“.
Nenávist směřovaná vůči Jágrovi přesně zapadla do extremistického stylu, jímž na téma Čína probíhá diskuze v Česku. Na jedné straně stojí (nebo se spíše plazí) „vtíravá diplomacie“, kterou praktikuje stávající prezident. Ta přes stohy deklarací, dohod a návštěv vede k naprosto minoritním výsledkům pro český export a pár irelevantním akvizicím bývalé skupiny CEFC. Dolním deseti miliónům, pro které Zeman kandidoval, však něco hmatatelného přináší jen těžko.
Na druhé straně stojí vlivná aktivistická skupina, kterou politicky zosobňuje bývalý Zemanův neúspěšný protikandidát a dnešní senátor Pavel Fischer. Ta fakticky vede svatou válku proti všem, kdo Čínu rovnou neodsoudí jako nepřijatelnou komunistickou diktaturu. Ideově ji zaštiťuje think-tank Sinopsis a najdeme v ní celou plejádu nejzarytějších Zemanových odpůrců.
