KOMENTÁŘ TOMÁŠE JIRSY | Minulý týden nám přinesl dvě zásadní politická vyjádření, která se vymykají prázdninové pěně dní a nastavované kaši 'vládní krize'. Obě přišla ze světa mimo politiku, aspoň částečně. První pronesl Martin Bursík, exministr a ekologický aktivista, který aktuálně předsedá magistrátní komisi, jež se zabývá dopady klimatické změny na život v Praze. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus nadšeně předestřel vizi města (a státu), jehož klíčovým úkolem bude redukovat emise oxidu uhličitého a tomu podřídit vše, počínaje osobní svobodou při výběru auta až po rozsáhlé regulace pohybu aut (a lidí) po městě. Ostatně symbolem rozhovoru se stalo sdělení, že stávající auto bude pro Pražany posledním, které má spalovací motor.
Bursík chytře naskakuje na vlnu klimatického alarmismu, kterou globálně reprezentuje mladá Švédka Greta. O co víc absentuje racionální diskuse o tom, co dělat s klimatickou změnou, o to hlasitěji zaznívají předpovědi děsivého konce a o to rychleji se zkracuje horizont, které lidstvo má pro zásadní rozhodnutí (aktuálně snad ještě 12 let). Nabízená řešení v drtivé většině spoléhají na státní regulaci, zahrnují radikální daňová opatření a náklady na ně se vymykají takřka všem měřítkům. Stručně řečeno - centrální plánování v zeleném hávu, samozřejmě pro dobro nás všech.
Druhým, velmi překvapivým narušitelem prázdninové pohody se stal nejbohatší Čech Petr Kellner, který do úvodního slova výroční zprávy své PPF vetknul celkem jednoduchý názor, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě.“ Na druhé straně se Kellner vymezil proti ideologii individuální nárokovosti, rovnostářství a relativizaci tradičních hodnot, které pozoruje v Evropě a obecně v západní společnosti.
