KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Putinova válka skončí, dřív nebo později. Záleží jen na Putinovi, jak dlouho bude ochoten posílat ruské jednotky na Ukrajinu. Doufejme, že s tím přestane co nejdřív. A pak přijde první poválečný den, do kterého se Západ probudí. Nevíme, kdy přijde a nevíme, jaký bude, ale jedno je jisté: mýlí se ten, kdo si představuje, že se věci vrátí před 24. únor 2022 a budou takové, jaké byly dřív.
Byla by to strašlivá chyba, ta nejhorší, co by svět mohl udělat: začít se tvářit, že když Kreml odtáhne se svou armádou z Ukrajiny, že bude zase všechno v pořádku. Protože nebude!
Hovoří se o sankcích, o izolaci Ruska, o jeho vyloučení z mezinárodních organizací a o dalších věcech, které mají efektivně oslabit kremelskou vládnoucí kliku, nebo alespoň deklarovat morální postoj, že s někým takovým se nediskutuje a nespolupracuje. Což Západu v posledních letech moc nešlo. Ačkoli všichni viděli, co Putin dělá a jak jedná.
Všichni viděli, jak zbrojí, jak utahuje domácí šrouby, jak jeho propaganda pracuje, jak brutálně se chová k vnitřní opozici, jak pracují jeho síly v kyberprostoru, jak cynicky lže… Všichni to viděli. Otázka je, jestli to stejně vnímali.
Západní svět nemá takovou bezprostřední zkušenost se sovětskými metodami, jako máme my, bývalé „sovětské satelity”, a tak je možné, že jsme na tyto metody zkrátka citlivější. Možná proto jsme se mohli Západu jevit jako podivně rozpolcení – na jedné straně před Ruskem burcujeme a žádáme o razantnější odpověď, na druhou stranu tu máme prezidenta, který Putina označuje za přítele, kterého citují prokremelská média, máme tu velmi početnou „pátou kolonu” kremlofilů a oficiální postoj byl dlouho vlažný.
Události posledních dnů tak mohly, doufejme, Západu, který dlouho věřil, že s Putinem je možná debata a diplomatická dohoda, otevřít oči. Trvalo to několik dnů od první reakce, kdy byl postoj EU v zásadě vlažný, ačkoli verbálně „vyjadřovala nejhlubší znepokojení a solidaritu”, k pevnějšímu a rozhodnějšímu postoji.
Velkou chybou by bylo v prvním poválečném dni tento rozhodný postoj zahodit. Ne, nevolám po tom, aby bylo Rusko navěky ostrakizováno; to by byla hloupost a neprozřetelnost. Vzpomeňme si, k čemu vedlo až fatalistické „potrestání” Německa po první světové válce.
