KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Říjen bude patrně nejteplejší měsíc v historii Evropy. V krajně napjaté situaci se zásobováním plynem je to požehnání; nezbytných úspor, ke kterým EU nabádá všechny občany Unie, dosáhneme docela bez námahy. S teplým počasím a zaplněnými zásobníky se napětí na trzích s plynem snížilo a jeho cena klesá. To je jedna strana mince. Z druhé strany se asi málokdo zbaví jistého mrazení v zádech: takové teplo v říjnu, to není normální, asi přeci jen s tím klimatem něco není v pořádku.
S klimatem to v pořádku určitě není, ale naštěstí je „řešení“ na cestě – zelený vodík. Ten byl kromě nedostatku plynu a teplého počasí dalším významným tématem října. Na sklonku měsíce probíhal Evropský vodíkový týden (European Hydrogen Week), kde promluvili hned dva eurokomisaři. Frans Timmermans oznámil, že dne 3. listopadu bude vyhlášena další rozsáhlá výzva k předkládání návrhů na financování inovací s celkovým rozpočtem ve výši tří miliard eur, se zaměřením na tři témata REPowerEU, která budou přímo podporovat vodík v celém hodnotovém řetězci a budou zahrnovat výrobu zařízení, jeho výrobu a použití.
Další novou iniciativou bude vodíková banka (Hydrogen Bank), která zahájí svou pilotní fázi do třetího čtvrtletí roku 2023. Měla by přinést „více finančních prostředků... ale také snížit riziko pro evropský trh s vodíkem – jak pro vodík vyráběný v tuzemsku, tak pro dovážený vodík.“ Timmermans pak zopakoval cíl Komise vyrobit v EU do roku 2030 deset milionů tun zeleného vodíku a dalších 10 milionů dovézt. Přiznal, že je to velice ambiciózní plán, a poznamenal, že výjimečné okolnosti vyžadují výjimečná řešení.
Druhým vystupujícím byla komisařka pro dopravu Adina Văleanová. Vysvětlila, že k dosažení cílů EU v oblasti dekarbonizace dopravy musí být „vodíkové čerpací stanice do roku 2030 přístupné nejméně každých 150 kilometrů podél naší automobilové transevropské dopravní sítě (TEN-T). To by vytvořilo dostatečně hustou síť vodíkových čerpacích stanic, aby se zajistilo odpovídající přeshraniční propojení EU a podpořilo 60 000 vodíkových nákladních automobilů, které plánujeme vidět na silnicích EU do roku 2030“.
K uvedeným číslům se ještě vrátíme. Je pozoruhodné, že ve všech vystoupeních i oficiálních dokumentech Komise se vždy mluví o „zeleném“ nebo „obnovitelném“ vodíku, nehledě na silný tlak Francie i jiných zemí, aby se používal termín „nízkouhlíkový“ vodík a vytvořily se stejné podmínky pro všechny technologie výroby „nízkouhlíkového“ vodíku, včetně využití elektřiny a tepla z jaderných elektráren. V technické „vodíkové“ hantýrce se vodíku vyrobenému pomocí elektřiny z jádra či z geotermálních elektráren říká „růžový“ nebo taky „fialový“, ale hlavně ne zelený. I tady nadále vidíme ideologicky podložené obstrukce namířené proti jaderné energii.
