KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Důchody v Česku se čím dál více stávají ryze politickou hříčkou. Třepetají se už nejen v nenechavých rukou ministrů či poslanců, ale napínány jsou jako struna také dalšími řízeními u Ústavního soudu ČR, čímž mlha penzijní nejistoty v zemi houstne do neprůhledna. To s sebou nese celkem pochopitelná negativa nejasné předvídatelnosti detailů systému. Ale i jedno potenciální pozitivum – pokud ovšem nedojde k totálnímu kolapsu tuzemské ekonomiky, potažmo veřejných financí.
Opoziční hnutí ANO podalo před pár dny ústavní stížnost na vládou prosazenou zákonnou úpravu, která zpřísnila předčasné odchody do důchodů. Babišovo uskupení napadá mimo jiné zrušení 13měsíčního přechodného období, v němž se mohli občané rozhodnout, zda do penze odejdou 5 let před nárokem na řádný důchod do předčasného důchodu.
To však v oblasti „zpochybňování důchodů“ není vše. Je nutno přičíst i další ústavní stížnost, s níž Babišovi lidé vyrukovali už dříve. Ta napadá vládním zákonem změněný systém valorizace penzí, jehož cílem by mělo být zmírnění tempa růstu důchodů v Česku. Tuto ústavní stížnost by měl Ústavní soud již brzy „rozseknout“, možná dokonce veřejně.
Suma sumárum – u Ústavního soudu jsou nyní opozičně zpochybněny jak předčasné odchody do penze, tak způsob valorizace, tedy metoda zvyšování penzí. Z toho plyne téměř nepřeberná plejáda zásadních konsekvencí.
Prakticky vzato je celá záležitost triviální. Fialova vláda musela zpřísnit odchody do předčasných důchodů a zpomalit, tedy zmírnit tempo valorizace penzí. A to z důvodu, který je nad slunce jasnější – důchodový systém v ČR se propadá do nebezpečně se rýsujícího deficitu.
Ten měl podle původně narýsovaného vývoje dosáhnout na konci roku hrozivých 80 miliard Kč, přičemž tyto peníze by vláda musela do penzijního systému „dolít“ = zadotovat ze státního rozpočtu. Nejde o nijak nízkou sumu – tato mínusová částka je srovnatelná s dnes již myticky „slavným“ ozdravným balíčkem, který by měl v příštím roce zlepšit bilanci státního rozpočtu o 97 miliard.
