Je čas od podlahy překopat systém koncesionářských poplatků. Nechme lidi rozhodnout, komu pošlou peníze

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA - Europoslanec Tomáš Zdechovský vyvolal řadu vzrušených reakcí, když zveřejnil tweet, kterým v podstatě zpochybil státní dotace pro čtrnáctideník o umění a kultuře A2, pod jehož vydavatele donedávna spadal i levicový názorový web A2larm. „A2 a DR (Deník Referendum) jsou sponzorovány MK. Uvidíme, jak dlouho,“ uvedl Zdechovský. Zkratka MK značí ministerstvo kultury, z jehož rozpočtu jsou dotace vypláceny. Deník Referendum pak podle mých informací příjemcem dotací či grantů z ministerstva kultury není. Nicméně to pro pokračování tohoto textu není důležité.

Zdechovského slova rozpoutala vlnu ostré kritiky především z levicové části spektra, a naopak sklidila chválu od některých zástupců spektra pravicového. Na ministerstvo v příští vládě nastoupí zástupce ODS Martin Baxa a je klidně možné, že čtrnáctideník A2 už žádnou další podporu nedostane. V minulosti ministerstvo čelilo kritice, že v komisi, která o grantech rozhoduje, je i zástupce A2larmu, konkrétně jeho šéf Jan Bělíček. Levicovým ministrům kultury to zjevně nevadilo a vždy upozorňovali, že Bělíček při hlasování o udělení grantů pro A2 nehlasuje a opouští místnost.

Podle mě má tato přestřelka mnohem hlubší význam a otevírá debatu o podpoře médií ze státního rozpočtu. To je něco, o čem se v Česku prakticky nemluví, ale v zahraničí je to věc poměrně běžná, byť má svá úskalí. V tomto ohledu určitě doporučuji prostudovat studii evropského Center for Media Pluralism and Media Freedom, které každý rok posuzuje životaschopnost médií a jejich výhled. V poslední zprávě, která hodnotí covidový rok 2020, centrum dospělo k nelichotichovému závěru, že životaschopnost neuvěřitelných 69 procent evropských médií je vysoce ohrožena. Výjimkou jsou země, kde média čerpají nějakou státní podporu.

Vím, že podpora soukromých médií je velmi ožehavé téma, ale podívejme se na celou věc také z druhé strany. Státy a jejich antimonopolní orgány nechaly na trhu řádit technologické giganty bez jakéhokoliv omezení, což vedlo k totální deformaci trhu a jeho umrtvení. To je téma, o němž jsem v minulosti napsal hodně, a vidíme, že si to politici napříč celým světem začínají uvědomovat. Škoda, že je k tomu do značné míry donutil až covid, který rozpoutal takové dezinformační peklo, že to ohrožuje národní bezpečnost jednotlivých států. Je přitom bez jakýchkoliv pochyb, že za šíření dezinformací mohou především společnosti Facebook a Google. Měly by za to také náležitě zaplatit.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak se provinily Google a Facebook?
  • Co ukazují zkušenosti ze zahraničí?
  • Jaký model by mohl fungovat v Česku?
sinfin.digital