V pondělí jsme zveřejnili postoje dvou respektovaných historiků, profesorů Robeta Kvačka a Jaroslava Pánka, kteří se svými posudky zastali bývalého prorektora Univerzity Karlovy Martina Kováře. Toho nařkli tři doktorandi z plagiátorství, což profesor, stejně jako jeho dva kolegové, odmítá. Celý týden jsem pak sledoval reakce a nestačil se divit. Hysterii, která se zvedla po publikování druhého pohledu na věc, je zarážející a děsivá zároveň. Mnohé ukazuje i o části takzvané pražské kavárny a o způsobu, jímž uvažuje a diskutuje.
Ve věci údajného plagiátorství profesora Kováře totiž podstatné části lidí vůbec nejde o pravdu. A pokud jim i o pravdu třeba jde, pátrají po ní způsobem, který by měl být v české společnosti 21. století nepřijatelný.
Kovář mohl být rektorem UK. To vadí?
Jako by šlo o popravu jednoho konkrétního intelektuála a jeho co možná největší ponížení. Slova o lynči nejsou nadnesená. Na Facebooku se loni objevil nechutný obrázek, vycházející z obálky knihy rozhovorů, které připravil právě Kovář s dalším úspěšným profesorem, egyptologem Miroslavem Bártou. Titul se jmenuje Jak dál? No a na onom příspěvku se objevila místo původního obrázku šibenice a daný člověk ji sdílel s konstatováním: „Je na čase přiznat barvu“. Skoro jako kdyby se psala 30. léta.
