KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Mnichovská konference, spojená s okřídleným o nás, bez nás, slouží také jako příklad dokonalého rozporu mezi kolektivním vědomím či historickou pamětí a skutečnými dějinami tak, jak je popisují odborníci. Historici Mnichov nepovažují za zradu, jednoznačně konstatoval například ředitel Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ivan Šedivý a připomněl, že k něčemu takovému spěly události od 20. let a ostatní státy hájily samy sebe. Právě bezprecedentnost tehdejší doby a to, že Velká Británie a Francie vybíraly jen méně špatnou ze všech špatných možností, bychom si konečně měli přestát bát přiznat. Třeba u příležitosti toho, že Mnichovská konference proběhla už před 81 lety.
Zmíněná slova profesora Šedivého, který mimochodem dostal tento týden stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy za celoživotní přínos českým dějinám, zazněla loni na diskusi Národní tragédie. Ivan Šedivý tehdy připomněl výzkumy věnující se historické paměti, z nichž Mnichov vychází jako jeden z nejtragičtějších okamžiků českých dějin. Mezi historiky a veřejným vědomím jsou tak podle něj rozevřené nůžky jako nikdy dříve. Odborníci totiž stále razantněji tehdejší události přehodnocují.
