KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Když se žába vaří dost pomalu, ani si nevšimne, že voda kolem ní najednou vře. S naší společností je to podobné. Jako bychom si tu zvykli, že se za obří průšvihy, například předražené nákupy nebo totální chaos na železnici, neodstupuje. Přitom v zahraničí, alespoň na Západě, dávají šéfové rezortů funkci k dispozici za mnohem menší prohřešky. Tuzemští ministři – průšviháři však těží ze dvou věcí. Za prvé, že nad sebou mají premiéra Babiše, který má sám takové máslo na hlavě, že všechny jejich průšvihy vypadají zcela malicherně. A za druhé, že vlastně ani moc není, kdo by je nahradil, protože hnutí ANO je personálně vybrakované.
Z toho, jak ministři současné vlády reagují, když „shit hits the fan“, si lze za poslední měsíce udělat celkem věrný obrázek. Sečteno, podtrženo, jde o proces sestávající ze tří kroků. Nejdřív ministr řeší, jestli je možné průšvih hodit na někoho jiného a zachránit si tím kůži. Aktuálně to ilustruje například ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, pro kterého je obětním beránkem šéfka moravskoslezských hygieniků. Problém: vyřešeno.
Ve druhém kroku už je třeba zapojit matematiku. Pravděpodobnost, zda jde ministr od válu, si ministerský předseda určí pomocí jednoduché rovnice: skrze násobek počtu vhodnějších kandidátů na danou funkci a potenciál poklesu preferencí hnutí ANO v důsledku daného průšvihu. Tady to tedy ministr Havlíček se současnými tragédiemi na železnici ještě udržel, ovšem hlavně proto, že post ministra dopravy už Babiš potřetí za volební období zjevně měnit nehodlá – ostatně, ani nemá kým. A co se násobí nulou...
Ministr zdravotnictví Vojtěch si dělá blázny z lidí v Moravskoslezském kraji. Vše bylo pod kontrolou, situace se neustále lepšila, kritici ničemu nerozumí. Výsledkem jsou okamžité! zákazy a omezení v celém kraji. Místo odchodu z funkce jen alibisticky tvrdí: já nic, já ministr.
— Zbyněk Stanjura (@Zbynek_Stanjura) July 17, 2020
