Inflace a neustálé zdražování. Ještě loni jev, který nikdo příliš neřešil, dnes už ohraná písnička. Lidé každý den za stejné zboží a služby platí více peněz, firmy se potýkají s viditelně rostoucími náklady. A i centrální bankéři největších centrálních bank, naposledy amerického Fedu, připouštějí, že vyšší inflace nebude tak přechodná, jak si původně mysleli. Na scénu v poslední době vstupuje také jiný strašák – obava ze stagflace, jejíž příchod ekonomové nevylučují.
Stagflace je stav stagnujícího výkonu ekonomiky a přetrvávající vysoké inflace, které spolu tvoří výbušný koktejl, často ještě dozdobený rostoucí mírou nezaměstnanosti. V teorii jde o poměrně unikátní souhru ekonomických faktorů, nicméně jak je z posledních let stále patrnější – žijeme v unikátních časech.
Že v Česku máme vysokou inflaci – vysokou alespoň v kontextu posledních deseti let – je zcela zřejmé. V říjnu spotřebitelské ceny poskočily o 5,8 procenta, výrazněji, než většina ekonomů předpokládala. Centrální banka se sice rozjetý vlak zdražování snaží brzdit pravidelným a důrazným zvyšováním úrokových sazeb, ale než se jí podaří rozjetou mašinu dostat pod kontrolu, několik kvartálů to potrvá. Mezitím se dostaneme, jak připouštějí i členové bankovní rady ČNB, na přelomu roku na „papírovou“ sedmiprocentní inflaci, což může znamenat reálný růst spotřebitelských cen o deset a více procent. Pro většinu lidí nepříjemná vidina.
