Pokud bych měl českou firmu, která investuje či vyrábí v Číně, nepochybně bych se nacházel v těžce depresivním stavu. Dění kolem čínské technologické firmy Huawei v Česku už přesáhlo meze snesitelnosti a vinu nese především politická reprezentace. A také tajné služby, které v tomto případě rozhodně nejsou tajné. Měli bychom také opustit předpoklad, že je není možné kritizovat.
Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek upozorňoval, že jsou v ohrožení české ekonomické zájmy, protože Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a BIS napadají čínský Huawei bez důkazů. Číňané prý hrozí odvetou, která by se mohla obrátit proti mladoboleslavské automobilce Škoda Auto a investiční skupině PPF. Zeman je pragmatik a ve svých komentářích, které se týkají ekonomických zájmů, je dlouhodobě konzistentní.
Nezvyklé je tvrzení o odvetě a jmenování dvou firem. Tvrdit, že některým firmám hrozí potíže je přinejmenším nediplomatické. Pokud se pokusil o utlumení veřejné debaty, tak to provedl tradičním stylem „neřízené střely“. Asi poslední, z čehož bych ho obviňoval je, že byl v danou chvíli pod vlivem Číny či kohokoliv jiného. Klidně se vsadím, že to byla sóloakce. Byznys jeho vyjádřením nic speciálního nezískal a Čína už vůbec ne.
