KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Věslav Michalik ministrem průmyslu nebude. Mnozí z vás si to jistě vyhodnotili jako změnu, která konečně přichází, jako skutečně odpovědný politický krok, jako férové gesto. Se vším z toho lze souhlasit, ale také v plném rozsahu vidíme past, do které jsme se v minulých letech dostali. Vyřazujeme z politické arény kádry, kteří neplní zvrácené představy o transparentnosti, ačkoli mají vysokou profesní o odbornou úroveň.
V podcastu Kecy a politika Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose to druhý jmenovaný pojmenoval poměrně pregnantně: Michalik v podstatě musel skončit, ale příští vláda tím také přišla o zdaleka nejschopnějšího ministra a nyní nám budou „vládnout učitelé“. Samozřejmě to je zkratka, ale pojďme si na příkladu kandidáta hnutí STAN ukázat, v čem je problém a co je mu ve skutečnosti vyčítáno.
Pod tlak se Michalik samozřejmě dostal neobratnou komunikací, když vysvětloval, že na jeho podnikání v energetice není nic špatného. Konkrétně šlo o to, že když začal investovat do solárních elektráren, půjčila mu kyperská společnost. Před pár lety elektrárny opět prodal a koupila je zase kyperská společnost, v níž má podíl. Tohle všechno jsme si v médiích přečetli, ale zároveň jsme se nedozvěděli, co je vlastně na těchto transakcích nelegálního. Dost možná nic.
Pokud půjdeme do hloubky, existují tři faktory, kvůli kterým Michalik padl, a podle mě ukazují na hlubší problém, jemuž čelíme.
