KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Při svém prvním zvolení prezidentem Miloš Zeman slíbil „extenzivní“ výklad ústavy. To česky znamená její natahování a Zeman by určitě nebyl na hradě v tomto oboru prvním fachmanem: „extenzivně“ si ústavu uměli vyložit i jeho předchůdci ve funkci Václav Havel a Václav Klaus, když se jim nelíbil nějaký ministr. Co ale teď Zeman předvedl s ministrem kultury ČSSD Antonínem Staňkem, to už není extenzivní výklad. To už je Zimbabwe. Nebo taky obyčejný ústavní puč.
A to už se přitom zdálo, že Zeman kvůli Staňkovi ponížil úplně všechny, takže se po čtvrteční lánské schůzce zase vrátí k normálnímu výkladu ústavy: a sice, že prezident prostě na žádost premiéra odvolá dotyčného ministra vlády. Nestalo se. A to se za Zemanem do Lán nerozjel jen šéf ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček, který má ponižování od Zemana v popisu práce, protože šéfuje jeho bývalé straně. Přijel kvůli tomu i Zemanův velký spojenec, premiér a šéf ANO Andrej Babiš, jehož politická řeč těla určitě nebývá defenzivní.
A nic. Zeman přesto odmítl přijmout Staňkovu demisi, i když ho o to sám Staněk vlastně nepřímo prosil, když začal veřejně říkat, že nechce být důvodem pádu vlády. I na něj nejspíš už začala být celá ústavní agónie moc extenzivní. Ano, léto ministrům i téměř ministrům ČSSD poslední dobou vůbec nepřeje. Vloni touto dobou ČSSD řešila podobnou ministerskou agónii, když Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho. Strana i tehdy vystřelila několik ultimát, které samozřejmě rychle prošly, načež si prezidentovu facku nechala líbit.
