Šéf Českého rozhlasu René Zavoral měl před časem pravdu, když v souvislosti s reportáží Janka Kroupy mluvil o novinářském „antibabišovském tažení“. Zavoral se od svých slov radši záhy nenápadně „odhlásil“, protože my novináři se vždycky přihlásíme ke své nezávislosti hlavně tehdy, když ve vzduchu visí naše „závislost“ na neobjektivitě, osobních politických sympatiích a antipatiích nebo jen obyčejná profesní chyba. Aktuální kauza reportáže Seznam Zpráv s Babišem mladším ovšem slova šéfa Českého rozhlasu jen potvrzuje a znovu odkrývá existenci dvojího metru.
Možná nevidím tak daleko jako mnozí mí kolegové, takže jsem zatím v rámci své práce nejen neposlal nevinné lidi do vazby, ale nejspíš teď něco i přehlédl. Zatímco oni na videu hned viděli jasné důkazy, že premiér a šéf ANO Andrej Babiš nechal unést svého syna na Krym a v podstatě převzali argumentaci opozice, já viděl jen méně důvěryhodný rozhovor natočený kamerou skrytou v brýlích s mužem v psychickém stavu, v jakém se určitě nechcete octnout. Možná mi jen chybí ty správné brýle.
Premiérův syn samozřejmě může mluvit pravdu. Stejně tak ji ale může mluvit jeho otec. Anebo nakonec bude někde mezi nimi, jak už to bývá. Na to ale většina novinářů v rámci „antibabišovského tažení“ zapomněla. Jako komentátor jsem byl kvůli videu několikrát v televizi a místo kritického odstupu hned v éteru viselo zločinecké spiknutí včetně tajných služeb. Připadal jsem si, jako bych místo televizního studia seděl v podzemním bunkru s Petrem Cibulkou a společně jsme hodovali nad tajným seznamem agentů StB.
