KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | A je to venku, i když právě začíná největší politická okurková sezóna: Jiří Drahoš bude podruhé kandidovat na prezidenta. „Moje kandidatura je rozhodně ve hře. Jedním z důvodů je narůstající množství lidí, kteří mě s touto otázkou oslovují. Zúčastnil jsem se několika manifestací, které považuji za výraz občanské odpovědnosti a vyjádření názoru,“ řekl Drahoš v rozhovoru pro Deník.
Bývalý šéf Akademie věd, jenž v poslední prezidentské volbě skončil druhý, to sice ve zmíněném rozhovoru oznámil svým typickým „vědeckým“ způsobem, jako by zase nechtěl nikoho naštvat, nemusíme ale číst mezi řádky: Poté, co Drahoš v roce 2018 málem porazil Miloše Zemana, v záchvatu euforie slíbil, že „nic nekončí, jedeme dál“. A tím určitě nemyslel cenu útěchy – Senát, kde se stejně jako většina jeho kolegů propadl do velkoryse placené neviditelnosti. Podobně jako Marek Hilšer nebo Pavel Fischer bere horní parlamentní komoru jen jako intermezzo.
Příští prezidentská volba už sice bude postrádat „nepřítele státu“ Zemana, který úspěšně mobilizoval své odpůrce a klání dvakrát dodal punc velkého dramatu boje mezi dobrem a zlem, i tak z ní ale nejspíš vzejde nový „Zeman“. A ironií osudu, jak už to v politice bývá, jím klidně může být právě „antiZeman“ Drahoš. Bude tu vše naruby.
