GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Chcete nakupovat reklamu přes reklamní systémy Google? To abyste otevřeli peněženky. Už brzy si totiž připlatíte nejméně dvě procenta, hlásá změnu své cenové politiky globální digitální hegemon. Ten do svých cen nově začíná promítat náklady spojené se zaváděním takzvané digitální daně – a zároveň tím ukazuje, že pokud chceme digitální giganty skutečně efektivně regulovat, nesmíme se u digitální daně zastavit.
Google v praxi ukazuje, před čím teoretičtí ekonomové hlasitě varují už od nepaměti. Totiž že ve chvíli, kdy národní státy natáhnou ruku směrem ke globálním hegemonům a začnou vybírat digitální daň, zaplatí ji v konečném důsledku spotřebitelé. Google si totiž toto zdanění pouze promítne – dost možná ještě s nějakou přirážkou, kterou si vylepší své marže –, do koncových cen, stejně, jako poté reklamní zadavatelé. A jak už to tak bývá, bit je zákazník.
Že taková situace nastane, pochopitelně není argumentem, aby se digitální daně nezaváděly. Google, podobně jako další globální digitální hegemoni, by speciálnímu zdanění měl být vystavený – už jen proto, že běžné účetní škatulky pro tyto firmy, jak ukazuje praxe, zkrátka neplatí. Díky řadě triků to většinou dopadá tak, že tyto firmy platí zcela minimální daně a jejich ziskovost naopak patří k těm nejvyšším. Podobně to mimochodem vnímá i české ministerstvo financí, které připravilo tuzemský zákon o digitální dani. Podle něj je cílem návrhu zákona „narovnání podnikatelského prostředí v odvětví digitálních služeb mezi společnostmi založenými na tzv. tradičních modelech a společnostmi založenými na digitálních modelech.“
Pro ilustraci rozdílu jeden příklad za všechny: předloni Google v Česku na dani z příjmů zaplatil necelých deset milionů korun, jeho hlavní konkurent s podobným tržním podílem, tuzemský Seznam, do státní kasy takto odevzdal čtvrt miliardy.
Tohle je ten úkon, jak chtěli zdanit Google a zase jim to s těmi daněmi nějak úplně dokonale nevyšlo? 🧐 pic.twitter.com/OXOE118Pkn
— Michal Hardyn (@michalhardyn) July 27, 2021
