GLOSA JANA PALIČKY | Taková sláva to měla být. Konečně se zbavíme Zemana! Plán senátora Pavla Fischera byl prezentován jako takřka bezchybný. Prostě si odhlasujeme, že prezident je nezpůsobilý svůj úřad vykonávat – vždyť se na něj podívejte! – a tak ho úřadu zbavíme. Co by se mohlo pokazit!? Inu, jak můžeme vidět, tak úplně všechno. Další z dlouhé řady zaručených pokusů „o záchranu demokracie“ skončil dříve, než vůbec začal, a kromě Zemana na Hradě zůstává i hořká pachuť toho, že celé extempore bylo jen laciným pokusem o Fischerovo PR.
K lidské přirozenosti patří ona škodolibá radost z toho, že jste celou dobu měli pravdu a konečně přišel onen moment, kdy můžete prohlásit: „Já vám to říkal.“ Přiznávám, že ani já nejsem výjimkou a jeden takový moment právě zažívám v otázce pokusu o zbavení Miloše Zemana úřadu prezidenta pro údajnou neschopnost jej vykonávat.
To bylo radosti, když senátor Pavel Fischer ohlašoval, že odstartoval proces, který vyvrcholí koncem Zemanovy hrůzovlády a mír dál zůstává nad touto krajinou. Když jsem tehdy opatrně naznačoval, že onen článek 66 Ústavy, o který Fischer svůj postup opíral, tam vskutku není na odstranění prezidenta, který je na vozíku a říká, co se některým nelíbí, ale pro skutečně výjimečné případy, kdy je hlava státu v kómatu nebo je stižena prokazatelnou duševní chorobou znemožňující jí vůbec pochopit, co činí (což se mimochodem opravdu nediagnostikuje na Twitteru), byl jsem div ne za druhého Ovčáčka a zemanovskou pátou kolonu bránící výkonu dobra. Inu, s onou škodolibou radostí mohu oznámit, že na má slova došlo.
