Ministři energetiky zemí EU se poprvé zabývali novým návrhem Evropské komise na reformu trhu s elektřinou. Ta je reakcí na loňské turbulence, kdy ceny elektřiny vyhnal nahoru drahý zemní plyn. Hlasitě se ozýval požadavek, aby byla tato „pupeční sňůra“ přerušena a trh postaven na nových základech. Komise nepřišla s hlubokou reformou, ale jen s víceméně kosmetickými úpravami. Nikoho asi nenadchnou, ale mohly by díky tomu projít.
Připomeňme, že uprostřed energetické krize koncem loňského léta překračovaly ceny plynu 300 eur za megawatthodinu a od nich odvozené – v souladu s pravidly fungování evropského trhu – ceny elektřiny přesáhly tisíc eur za elektrickou megawatthodinu.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová tehdy slibovala, že komise připraví „hlubokou strukturální“ reformu trhu s elektřinou. „Nárůst cen elektřiny jasně ukazuje limity současného fungování trhu. Byl navržen ve velmi odlišném kontextu. Proto v současné době pracujeme na nouzovém zásahu a strukturální reformě trhu,“ řekla v projevu ve slovinském Bledu.
Stručně:
• Ministři zemí EU začali řešit reformu trhu s elektřinou.
• Reakce na loňské cenové extrémy je nutná, ale zjevně nebude radikální.
• Existují v podstatě čtyři modely, jak trh změnit.
• Hluboké strukturální reformě brání politické, ekonomické i technické bariéry.
• Cestu za ambiciózním klimatickým cílem podkopává rezervovaný postoj k jádru.
Členské státy byly už před krizí zásadním způsobem názorově rozděleny ohledně fungování trhu s elektřinou a jeho reformy. Není proto divu, že dohodnout se na nouzových zásazích trvalo měsíce a kompromis je tu především proto, že bylo politicky nezbytné ukázat jednotu a deklarovat solidaritu EU s Ukrajinou.
Nouzové zásahy nakonec způsobily více zmatku než užitku, k tržnímu riziku se přidalo riziko regulační. Zimu evropský systém nakonec ustál především díky úsporným opatřením v průmyslu i domácnostech a díky poměrně teplému počasí. Krize ustoupila, vyvstaly nové problémy, nové priority.
Kosmetická reforma
Není proto divu, že v polovině března komisí ohlášená reforma trhu s elektřinou není ani hluboká, ani strukturální. Je krokem k posílení dlouhodobých tržních mechanismů, které mají doplnit krátkodobé tržní mechanismy založené na marginálních cenách energií a omezit dopady kolísajících cen na lidi.
Ideologicky podložené názorové rozdíly na organizaci a fungování trhu jsou tak velké, že zásadní reforma, na které by se shodly nejen členské státy, ale i všichni přímí a nepřímí účastníci trhu s obrovskou diverzitou dílčích zájmů, je prakticky nemožná. A vezmeme-li v úvahu konec stávajícího mandátu Evropského parlamentu v roce 2024 a takřka nulovou shodu ohledně směru, kterým se vydat, je dnes reforma trhu rizikem, které současné evropské instituce nemohou podstoupit. Jedině další tlak v podobě prosté reality a rostoucí problémy plynoucí z energetických a klimatických krizí dotlačí instituce ke skutečně „hlubokým a strukturálním“ změnám.
Hlavní a patrně neřešitelný problém evropského trhu s elektřinou je důsledkem toho, že unie chce na jedné straně vytvořit jednotný celoevropský trh, na druhé straně ovšem podle týchž evropských smluv je každý členský stát suverénní ve volbě svého energetického mixu. S ohledem na rozdílné zeměpisné, ekonomické, historické a kulturní podmínky různých zemí tomu nemůže být jinak.
