Centrum dopravních informačních systémů Ministerstva dopravy ČR spustilo k 1. prosinci nechvalně známý „eshop na dálniční známky“, tedy informační systém elektronické dálniční známky. Ponechme pro tentokrát stranou všechny peripetie, které k současné podobě projektu vedly, i humoristickou scénku dvojctihodného ministra Havlíčka na téma „proč to spadlo ještě před tiskovkou“. Celý projekt ukazuje na jiný, po našem soudu daleko závažnější fenomén současné státní správy, a tím je neschopnost vyrovnat se s vlastními zákony a porušování i těch naprosto bazálních pravidel správného úřadování.
eDálnice.cz je skvělým příkladem selhávání státu mimo jiné i proto, že dodavatelem systému není komerční IT firma, u které by se neznalost principů správného úřadování a mezery v chápání veškerých nuancí právního řádu omezujících chování úřadů daly pochopit. Dodavatelem řešení je státní podnik CENDIS, organizace, kterou pro svoje účely zřídilo Ministerstvo dopravy České republiky. Hlavní náplní této organizace je práce pro stát, a lze tedy předpokládat, že znalost úředních postupů a právního řádu bude patřit k jejím hlavním devizám ve srovnání s běžným komerčním dodavatelem ICT služeb. Jak nám ale eDálnice.cz zcela explicitně ukazuje, CENDIS tomuto očekávání není schopen dostát ani v náznaku.
Evidence dokumentů
Všechny činnosti státu se vyznačují společným jmenovatelem, kterým je důvěryhodný systém pro evidenci a uchování dokumentů, jež úřední procesy nerozlučně doprovázejí. Souhrnně se procesy, ve kterých úřad přijímá, nebo naopak produkuje a odesílá dokumenty, a zejména je uchovává jako důkaz provedených rozhodnutí a jiných činností, nazývají spisovou službou. Ta je jako celek základním nástrojem důvěryhodnosti státní instituce. Pokud procesy správy dokumentů zjevně nefungují, jsou naopak jedním z prvních indikátorů pravého opaku – nedůvěryhodnosti, selhávání a nefunkčnosti organizace působící ve veřejné správě.
Fungující spisová služba má několik jednoduše postřehnutelných vnějších projevů, mezi které patří správné označení dokumentů identifikačními a formálními znaky úřední písemnosti, jako je číslo jednací (nebo jiné evidenční číslo), podpis vyřizující osoby, datum vyřízení dokumentu, počty příloh, kvalifikovaný elektronický podpis nebo pečeť doprovázené kvalifikovaným časovým razítkem, a další. Všechny tyto náležitosti jsou předepsány zákonem, není tedy možné diskutovat o tom, zda jejich absence je formalitou či zásadním pochybením. Komunikace zasílaná při nákupu elektronické dálniční známky bohužel nesplňuje z uvedených požadavků prakticky nic. Když už některý z formálních prvků dodržen je, je aplikován nesprávně.
Zářným příkladem toho, jak CENDIS nedomýšlí koncepci a provedení systému z pohledu jeho formálních náležitostí, je vedle absence povinných prvků dokumentu také jeho autorizace elektronickou pečetí. Nejen, že elektronická pečeť na přiloženém dokumentu není doprovázena časovým razítkem, jak ukládá zákon. Platnost certifikátu, na kterém je pečeť založena – a tím i pečeti samé – končí v aktuálním provedení měsíc před koncem platnosti dálniční známky. Vystavený dokument se tedy stane neověřitelným ještě v době, kdy jím má být prokazováno uhrazení poplatku. Jedná se přitom o klasický syndrom projektu řízeného IT specialisty na místo odborníků na věcnou problematiku. Z pohledu kybernetické bezpečnosti má logiku používat certifikáty, s pokud možno co nejkratší platností, takže rozhodnutí o roční platnosti certifikátu bylo jistě uvážené a podložené technicky kvalifikovanou úvahou. Bohužel se nikdo nezamyslel nad věcnou stránkou a účelem dokumentu, který je certifikátem autorizován.
Z pohledu principů vedení spisové služby je tedy komunikace eDálnice.cz příkladem toho, jak správa dokumentů v organizaci veřejné správy nemá vypadat. Současně se nabízí otázka, nakolik celý informační systém splňuje požadavky archivního zákona a je důvěryhodným úložištěm dokumentů prokazujících obchodní transakce státu v očekávané hodnotě kolem deseti miliard korun ročně. Doklady automatizovaně generované systémem nesplňují základní formální náležitosti, kterými se každý veřejnoprávní původce musí řídit.
S ohledem na zjištěná pochybení se navíc nabízí otázka, nakolik je v pořádku uložení těchto dokumentů, a jak bude nad takto evidovanými dokumenty možné provádět správu, nemluvě o vyřazení v řádně provedeném skartačním řízení v digitální podobě.
Účetní evidence
Další oblastí, ve které eDálnice.cz zcela fatálně selhává, je vlastní doklad potvrzení o provedené platbě. Současná vládní garnitura je pověstná svou tvrdostí při vymáhání povinností v oblasti účetní a daňové evidence. Jak je tedy možné, že systém z její dílny v podstatě všechny klíčové principy správného vystavení účetního dokladu opomíjí?
Dálniční známka svým přechodem z hmotné do elektronické formy mění formu z ceniny v podobě fyzického kupónu určité hodnoty do prostého záznamu v informačním systému, a její vydavatel musí dodržovat pravidla účetní a daňové evidence pro veškeré související doklady. Potvrzení o provedené finanční transakci tedy musí mít všechny náležitosti takového dokladu. To bohužel doklady rozesílané v současné podobě nesplňují. Vystavení „Potvrzení o úhradě časového poplatku“ neobsahuje ani takové základní údaje, jako je číslo vystaveného dokladu o úhradě, což je obvykle pořadové číslo z účetní evidence. Tyto nedostatky v soukromoprávní praxi pravidelně trestá ČOI dle zákona na ochranu spotřebitele, neboť spotřebitel má nárok na řádný doklad. Jak se budou odpovídající orgány stavět k výtvoru státního CENDISu bude ještě zajímavé sledovat.
Nemožnost oprav a nezákonné obohacení (státu)
Samostatným tématem ve výčtu chyb systému eDálnice.cz je nemožnost opravy jednou odeslané žádosti. Jakmile se uživateli povede odeslat a zaplatit žádost s překlepem v registrační značce vozidla, není cesty zpět a jediným možným postupem, jak zajistit elektronickou dálniční známku pro jeho vozidlo je znovu zaplatit, tentokrát se správně vyplněnou značkou. Platba za chybně vyplněnou žádost se nevrací. Stejná situace nastane i v případě, že je zaplaceno za jedno vozidlo dvakrát, například když se manželé špatně domluví a oba nakoupí známku na totéž rodinné vozidlo. To, že se stát prostřednictvím systému eDálnice.cz v takovém případě v podstatě dopouští neoprávněného obohacení, protože dvě souběžné jízdy jedním vozidlem na dálnici prostě realizovat nelze, je už jen třešničkou na poněkud trpkém dortu.
Agenda osvobození vozidel
Další doslova horou problémů, která vydá na samostatný článek, je agenda vozidel osvobozených od poplatku za použití dálnic. Do této množiny vozidel spadají vedle zdravotnických a sociálních služeb, vozidel na ekologický pohon nebo veteránů také vozidla orgánů státní správy. Jak bude třeba taková policie vyplňovat žádosti o osvobození svých cirka dvaceti tisíc vozidel, když musí pro každé jednotlivé služební vozidlo vyplnit PDF formulář a ten opět jednotlivě podepsat, je v tuto chvíli záhadou. Co bude s těmi dvaceti tisíci formuláři, doručenými v čase Vánoc a platnými k 1. 1. 2021, dělat CENDIS, se už vymyká chápání autorů tohoto textu docela. Jejich evidence, zpracování a předání dat do systémů vyhodnocujících jízdy osvobozených vozidel po dálnicích bude jistě lahůdka.
Důvody, které vedly autory systému k uvedenému postupu, když všechna potřebná data jsou již dostupná v informačních systémech státu, pohříchu provozovaných týmž resortem jako eDálnice.cz, se chápání autorů tohoto texty zcela vymykají.
Prokletí „zabijáka ministrů dopravy“
Závěrem nezbývá než konstatovat, že „eshop na dálniční známky“ je nejspíš prokletým projektem. Již během přípravy stál funkci jednoho ministra. Současný dvojitý ministr slíbil, že když nebude vše „v lati“ pod jeho velením, tak odstoupí. Současná podoba systému, za který stát zaplatí kolem čtyř set milionů korun, je zralá na vypnutí a přepracování od základu. Bude zajímavé sledovat, co během měsíce, který zbývá do termínu zahájení platnosti elektronické dálniční známky, zvládne CENDIS se systémem udělat a jak se k celému problém postaví také Ministerstvo dopravy a zejména dotčené kontrolní orgány, jako je Národní archiv nebo finanční a daňová správa.
Autoři působí jako konsultanti spisové služby a procesů veřejné správy v Institutu pro správu dokumentů (www.ipsd.cz)
