KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | V poločase vládní krize spočívající v takové banalitě, jakou je výměna jednoho ministra, je možná ideální čas zamyslet se nad dlouhodobými trendy české politiky s odstupem a pokusit se nastínit její trajektorii pro nadcházející období. Protože podstatné v danou chvíli není ani tak to, kdo a kdy bude ministrem kultury, jako především fakt, jak dlouho se Andreji Babišovi podaří udržet blok, díky němuž je premiér. A pokud se mu začíná svým způsobem drolit už teď, bude muset dříve či později začít přemýšlet, zda a s kým sestaví většinu po příštích volbách. S rozuzlením mu za jistých okolností může pomoct dnes okrajová formace Václava Klause mladšího.
Přesně zde o tom psal Bohumil Pečinka, ostatně už před ním něco podobného v rozhovoru pro INFO.CZ naznačoval ministr zahraničí a místopředseda ČSSD Tomáš Petříček: sociální demokraté hledají cestu a správný moment pro odchod do opozice. A je vcelku jedno, zda se tak stane kvůli mimoústavním obstrukcím prezidenta Miloše Zemana, který odmítá výměnu ministra kultury, anebo někdy na podzim v souvislosti se schvalováním státního rozpočtu na příští rok. A v danou chvíli ponechme také stranou, zda takový manévr ČSSD ve vztahu k voličům zvládne, anebo zda se v jejich očích definitivně znevěrohodní.
Možné jsou oba scénáře, záležet bude hlavně na tom, jakým příběhem ČSSD svůj už druhý obrat proti Babišovi zarámuje. To hlavní ale spočívá v tom, že sociální demokraté tímto manévrem zpřehlední politický terén. Protože pokud mohl Babiš a jeho hnutí ANO od voleb pracovat se dvěma zčásti alternativními většinami, v momentě, kdy se ČSSD přidá na stranu protibabišovské opozice, Babišovi nezbude nic jiného, než odkrýt karty a vsadit vše na spojenectví s formacemi situovanými na obou okrajích české politiky, tedy s komunisty i okamurovci.
