Pokud jsme měli štěstí, tak příští týdny budou nejhorší, jaké s covidem zažijeme. Pokud jsme štěstí neměli, přijdou po nich ještě horší.
Já vím, je to protivné. Práce je nejistá, teď ty děti doma, do toho distanční výuka, všude roušky, od rána do večera jen zprávy o nakažených, vy už toho taky máte plné zuby… Je to mrzení. Nervy tečou a za dveřma už přešlapují zoufalství a deprese. Je to náročné, ale lidi na tom můžou být i hůř. Třeba starý Kohn - to jste slyšeli, co ho potkalo?
Kohn přišel za rabínem a stěžoval si, že jeho obchod zkrachoval, je bez peněz, exekuce na krku, manželka mu utekla, z dcery se stala prostitutka, syn churaví na souchotě… Rabín pokýval hlavou a povídá mu: „Kohn, poslouchej, co ti řeknu: Jdi domů, vezmi si kus papíru, na něj napiš ‚Takhle to nebude pořád!' a pověs si ho nad stůl. A uvidíš sám!“
Kohn poděkoval za radu, šel domů a udělal vše, co mu rabín řekl. Za půl roku se potkali a Kohn nadšeně vypráví: „Rebe, zázrak! Udělal jsem to přesně, jak jste řekl. Obchod se znovu rozjel, vydělává víc než předtím, žena se mi vrátila, dcera se počestně vdala do dobré rodiny, syn se vyléčil a studuje…„ Rabín to poslouchá a povídá: „A Kohn, máš nad stolem pořád tu ceduli?“ - „Mám...“ - „Tak ji nesundávej!“
