Česká vláda se v posledních dvou letech vrhla do stavění obranného systému proti nepřátelskému zahraničnímu vlivu, což v praxi znamená zejména proti ruským vlivovým a dezinformačním operacím. Vzhledem k tomu, že toto téma je vládou považováno za jednu z deseti nejvýznamnějších hrozeb pro národní bezpečnost Česka a navíc se podobnými problémy začali výrazně zabývat naši spojenci od Ameriky po Finsko, i v české kotlině vzrůstá zájem médií a investigativních skupin se mu hlouběji věnovat.
Díky několikaleté práci několika desítek novinářů, specialistů z think-tanků či občanských investigativců už toho o české konspirační a pro-kremelské scéně víme poměrně dost. Pokud porovnáme veřejně známý rozsah poznatků o tomto podhoubí užívaném Moskvou pro prosazování svých zájmů v evropských zemích, tak jsme v rozkrývání tohoto podhoubí v současnosti mnohem dále než dnešní Německo, Francie či Nizozemsko. Tam s podobnou mravenčí prací odborná veřejnost teprve začíná. Místní zainteresovaní specialisté žádají o zkušenosti ze střední Evropy, která je jim svým teprve nedávným „probuzením“ do tohoto tématu bližší než baltské či širší východoevropské prostředí, které o hrozbě ruského vlivu ví už dlouhé roky.
Chybí nám sice výraznější otevřenost české kontrarozvědky v porovnání s jejími baltskými protějšky, které pravidelně detailně popisují vybrané případy ruských zpravodajských aktivit či jejich mechanismy a veřejně oznamují chycení ruských špionů, nicméně i u BIS můžeme pozorovat posun. Poslední veřejná výroční zpráva za rok 2015 byla násobně explicitnější v popisování ruského působení v Česku. Zda za několik týdnů uvidíme ještě detailnější popis nepřátelských aktivit (nejen) Moskvy za rok 2016, ale můžeme jen doufat. Symbolické neudělení novinářské akreditace jednomu a zamítnutí pobytového oprávnění dvěma Rusům v dubnu 2016 však bylo důležitým sdělením pro české publikum.
