KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Bylo bláhové si myslet, že Pavel Blažek bude odvolán z vlády jenom kvůli tomu, že byl s někým na pivu. Přesto jsou opakované projevy papalášství vládních představitelů tím, co může otřást důvěrou ve vládu především u jejích vlažných voličů. Někteří z nich se už začínají tázat, čím to, že se pravice nepoučila z chyb, které předcházely pádu vlády Petra Nečase.
„Prosím tě, co se s tou vládou sakra děje? Copak Petru Fialovi chybí nějaká zdravá zpětná vazba? Působí to jak devadesátá léta – zase jen papalášství a arogance…“ Tak zní jeden z mnoha vzkazů, které mi v posledním týdnu přistály v rozličných aplikacích, skrze které komunikuji se svým okolím. Podobně se lidé ptají v hospodě u piva – a činí tak už i ti, kteří se běžně o politiku nezajímají. Anebo takto: kumulace skandálů a především způsob, jakým na ně politici reagují, začíná doléhat i k lidem, kteří politiku řeší jen občas, tj. před volbami – anebo vůbec.
Pokud ministr spravedlnosti mávne bohorovně rukou nad tím, že byl na pivu s bývalým poradcem Miloše Zemana, který je v některých kruzích označován za bezpečnostní riziko státu kvůli svým stykům s Putinovým Ruskem, pokud ministr zdravotnictví na nedostatek některých léků opakovaně reaguje způsobem, jako by se ho to vlastně netýkalo, anebo pokud se na vaši primátorku provalí, že tak trochu – možná i více – šmelila s byty, a sem tam si dá lajnu kokainu, což zprvu zpochybní, načež přizná, že se to přece jenom mohlo kdysi stát, prostě zbystříte, i kdybyste nechtěli.
A není to jen otázka vkusu, ale také míry. Připočtěte k výše zmíněnému kauzu Dozimetr, jež jde za Starosty a nezávislými – její kulisy připomínají to nejhorší z „devadesátkových“ kauz a odpudivých figur, které své kariéry začínaly před listopadem mezi veksláky. Anebo několik výstupů lidovců – třeba během debaty o manželství pro všechny, které mají slušnou šanci zlidovět, případně trapné vytáčky Pirátů, kteří by se rádi ještě nějakou chvíli tvářili principiálně a rebelsky, současně se jim ale ani za nic nechce vzdát postů ve vládě a státní správě.
Přitom z mého pozorování v žádném případě nelze odvodit, že by voliči demokratických stran měli nějaká přehnaná očekávání. Přece jen se za těch více jak třicet let smířili s tím, že toho od politiků zase tolik čekat nelze. Obzvlášť při představě návratu Babiše k moci jsou ochotni svá očekávání vyloženě krotit. Většina dokonce chápe, že je Pavel Blažek přesně tím typem politika, který má vliv a autoritu ve své straně, uvažuje spíš prakticky než teoreticky, takže je schopen mluvit i s lidmi, kteří mají sice přísný zákaz vstupu do liberálních salónů, na oplátku ale dokáže některé věci takříkajíc zařídit.
