Čína se přepočítala, když se před Putinovou invazí na Ukrajinu příliš připoutala k Rusku. Vleklý konflikt jí nemusí vyhovovat, nelze ale očekávat, že hodí Moskvu jen tak přes palubu. Peking vnímá situaci primárně prizmatem dlouhodobého konfliktu se Západem a neudělá nic, co by protistraně pomohlo. Z oslabení Ruska může Čína nakonec ekonomicky profitovat a konfrontace Moskvy se Západem jí zároveň slouží jako velmi cenná zkušenost do budoucna.
Podle dostupných informací Čína věděla o plánech Vladimira Putina předem, ale neměla zájem je zastavit. Pouze pár týdnů před invazí – 4. února na okraj olympijských her v Pekingu – vydala bezprecedentní společné prohlášení vyjadřující podporu strategických zájmů Ruska v Evropě, včetně společné opozice proti rozšiřování NATO.
Čínské vedení pravděpodobně stejně jako Kreml očekávalo scénář Krym 2.0. Ruská operace měla být rychlá a efektivní a měla se obejít bez krveprolití. Ukrajinští obránci by v ideálním případě záhy složili zbraně a Rusku by se podařilo dosadit v Kyjevě loutkovou vládu, čímž by de facto anulovalo výsledky revoluce z roku 2014.
Ukrajinci ovšem ukázali velké odhodlání bránit se a plány na bleskovou válku se změnily v nejkrvavější konflikt v Evropě za několik posledních desetiletí, jehož konec je stále v nedohlednu.
Efektivní obrana Ukrajiny paradoxně zvýšila tlak na Západ, aby se jednoznačně postavil za napadenou zemi. Po počátečním váhání přišli západní spojenci s jednotnou a poměrně ráznou reakcí a zavedli bezprecedentní ekonomické sankce proti Rusku. Pro srovnání: v případě bleskové války na Krymu byl Západ v roce 2014 postaven v podstatě před hotovou věc a podobně razantní reakce se nemohla zformovat.
„Krymský scénář 2.0“ ovšem nenastal a Čína nyní nemohla zopakovat svou reakci z doby před osmi lety, kdy došlo k anexi poloostrova v režii ruských „zelených mužíčků“. Zatímco tehdy Číně de facto „proruská neutralita“ prošla relativně bez problémů, nyní je pod obrovským tlakem jako možný ruský komplic. Zejména Washington hrozí uvalením sankcí i na Peking, pokud se Čína od Ruska nedistancuje a bude ochotna mu podat pomocnou ruku prostřednictvím ekonomické či jiné formy pomoci.
Kromě diplomatického tlaku je pro Čínu nepochybně nežádoucí bezprostřední ohrožení jejích hospodářských zájmů na Ukrajině. To samé pak platí pro širší negativní dopady invaze na světovou ekonomiku. Pokud tedy čínští představitelé tvrdí, že současná situace „není to, co by Čína ráda viděla“, můžeme jim do určité míry věřit.
S Ruskem, nebo proti Západu?
Lze tedy očekávat, že Čína bude na Putina tlačit, aby invazi zastavil? To je velmi nepravděpodobné.
