KOMENTÁŘ JANY ČERNOCHOVÉ | Ve starověkém Římě existovala pozice tzv. commentarienses, archivářů. Jejich úkolem bylo shromažďovat pro panovníky, ale i další vysoké úředníky důležité dokumenty, rozhodnutí, například ta soudní, aby se na něco nezapomnělo. Ukazuje se, že kromě jiných nových funkcí by se na Úřadu vlády uplatnil i podobný „vládní zmocněnec pro historickou paměť“, neboť nesourodost kroků, rozhodnutí a vyjádření premiéra Andreje Babiše a jeho věrných je někdy jen stěží uvěřitelná.
Naposledy se naplno projevila ve videovystoupení pana premiéra, které se týkalo horkého bramboru zvaného Karlínská kasárna. „…Z drezíny jsem viděl tenhle objekt, tak jsem se ptal, co to je, nikdo nevěděl, tak jsem volal paní Arajmu, která mi řekla, že jsou to Karlínská kasárna,“ vypráví ve videu premiér s nadšením patrným i přes roušku. Předpokládám, že drezínou cestoval s mimopražskými, protože pro jakéhokoli Pražáka by bylo zahanbující, aby Karlínskou kasárnu nepoznal.
Na prohlídku „nově objevených“ Karlínských kasáren pak vzal pan premiér nejen šéfku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových paní Arajmu, ale především ministra Havlíčka a ten hned začal sršet stejně objevnými nápady, za které byl svým šéfem pochválen. Třeba za ten, že by zde mohl být kampus. Připomíná to scénku z nesmrtelného filmu Jára Cimrman, ležící spící, ve které se náš génius snaží neúspěšně uplatnit své vynálezy, jako například telefon, přičemž se od patentového úředníka dozví: „Teď, teď, teď tu byl. Museli jste se potkat… nějaký… Graham Bell…“
