GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Japonská centrální banka se v závěru minulého týdne přidala k desítkám dalších národních bank a představila svůj plán boje s klimatickou změnou. Jsou ale centrální banky skutečně těmi nejvhodnějšími institucemi, které by měly tuto oblast řešit? Česká národní banka ústy svého viceguvernéra Marka Mory zatím říká rozhodné „ne“ – a je to tak dobře.
Japonská centrální banka v závěru minulého týdne představila balíček opatření, kterým chce přispět ke globálnímu boji proti klimatické změně. Mezi pěticí kroků najdeme například prohloubení výzkumu vztahů mezi klimatickou změnou a makroekonomikou, snižování vlastních emisí oxidu uhličitého, ale především spuštění programu bezúročných půjček na zelené projekty a program nákupu zelených aktiv.
Japonská centrální banka se tak připojuje k více než osmi desítkám centrálních bank a globálních regulátorů, kteří mají podobné programy zapracované do své strategie. Paradoxně se ale jen málokdo ptá, proč se vlastně centrální banky rozhodly vyrazit do tohoto boje.
Nikdo přitom netvrdí, že klimatická změna není jednou z nejvýznamnějších výzev, před kterými lidstvo nyní stojí. Zároveň však ani zdaleka nejde o výzvu jedinou – a je proto otázkou, proč by si centrální banky měly vybrat právě ji. Zasazeno do širšího kontextu: klimatická změna je „pouze“ jedním ze sedmnácti Cílů udržitelného rozvoje OSN a stojí tak vedle dalších významných výzev současnosti, jako jsou rozevírání příjmových nůžek ve společnosti nebo úbytek biodiverzity. S nimi ale centrální banky tak zarytě rozhodně nebojují.
