KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | (Ne)kandidatura bývalého hokejového brankáře Dominika Haška na prezidenta je ještě delší sága než (ne)kandidatura generála Petra Pavla na stejnou funkci. Cyklicky se nám vrací podobně jako roční období a logicky se proto vrátila i s příchodem podzimu. „V tuhle chvíli mám určité jiné plány. Ale v žádném případě to z hlavy nevypouštím,“ řekl nyní Hašek Rádiu Z.
A nejen jemu. Hašek se naposled o své věčné (ne)kandidatuře rozpovídal i pro server Novinky.cz a i po tomhle rozhovoru zbyl titulek o tom, že má Pražský hrad pořád „v hlavě“. Těžko ovšem říct, co přesně tím myslí. V případě Haška totiž musíme číst doslova mezi každým řádkem, jak krutě nás napíná. Vloni na jaře deníku iSport pro změnu řekl, že „momentálně je to věc, o které přemýšlím, studuju ji“.
Letos v září ji má tedy zatím jen v hlavě, zatímco jindy ji neměl ani tam. Řekněme prostě, že Hašek kandidaturu v hlavě má, nikdy ale ne v těch příštích volbách, které vyloučil i v Rádiu Z; vždycky prostě myslí až volby po volbách. Je to tedy něco jako čekání na Haška, které začalo už v roce 1998 na pražském Staromáku, kam „zlatí hoši z Nagana“ dorazili po svém velkém olympijském triumfu. A lidé tam tehdy skandovali „Hašek na Hrad“. Něco takového se v hlavě snadno usadí každému.
