KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Evropská komise v noci na dnešek zveřejnila návrh takzvané taxonomie. Velmi zjednodušeně jde o návod, které technologie lze při investicích považovat za „zelené“, tedy bez emisí oxidu uhličitého. Podle tohoto návodu se budou řídit nejen banky, ale i další instituce, které budování jednotlivých technologií financují. Ke stvrzení návrhu chybí ještě souhlas většiny členských států EU a Evropského parlamentu. Pro Česko je to zásadní zpráva, i když ne bezvýhradně pozitivní.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Kromě obnovitelných zdrojů (slunce, vítr...) komise za „zelenou“ označuje i jadernou energetiku, která je skutečně bezemisní. To je nepochybně velké vítězství Francie a dalších členských států EU, mezi něž patří i Česko. Rozhodnutí se nebude nepochybně líbit některým ekologickým aktivistům, ale bez toho by nebylo možné prosadit další dlouho očekávaný krok. A tím je označení plynu jako „přechodného“ zdroje. To je důležité zejména pro Německo, jehož přechod na bezemisní ekonomiku stojí právě na plynu, byť je to fosilní zdroj stejně jako uhlí. Ovšem s nižšími emisemi.
Brusel stanovil v obou případech podmínky, kdy lze tyto zdroje považovat za „zelené“. V případě jádra hovoří o roku 2045, ale upozorňuje, že je nutné dodržovat vysoké standardy zacházení s jaderným odpadem. V případě plynu jde o rok 2030 a plynové elektrárny budou muset dodržet několik dalších kritérií, mimo jiné nebudou moci produkovat více než 270 gramů CO2 na kilowatt.
To je na první pohled nicneříkající údaj, ale ve skutečnosti je to velmi brutální podmínka. Stanovený limit totiž nemůže splnit prakticky žádná starší a levná plynová elektrárna. Výhodu tak budou mít jen elektrárny velmi komplexní a drahé. „Plyn není nejlepší způsob, jak dosáhnout našich cílů, protože pořád produkujete nějaký oxid uhličitý, ale je to lepší přechodný zdroj než uhlí,“ uvedl před několika týdny francouzský eurokomisař Thierry Breton. V tomto případě je navíc nutné dodat, že Evropská unie je ze tří čtvrtin závislá na dovozu plynu z Ruska, Norska, Alžírska a Kataru.
