ANALÝZA KARLA SVOBODY | V souvislosti s ruským útokem proti Ukrajině je SWIFT jedním z nejčastěji skloňovaných výrazů. K odstřižení Ruska od tohoto systému přitom vyzývají i lidé, kteří před invazí nebyli vůči Rusku zrovna kritičtí. Je to poměrně logické, protože právě tento krok je považován za nejsilnější zbraň v ekonomické sféře, kterou lze proti Rusku použít. Jak moc může odepření systému SWIFT Rusku ublížit a jak může Moskva reagovat?
Především je asi nutné uvést, že ani odstřižení Ruska od SWIFT není žádná „zlatá kulka“, kterou by bylo možné použít a protivníka vyřadit. Jedná se jen o mezinárodní systém komunikace, kterým si banky sdělují, že odešly platby. Pro Rusko by takový krok byl nepříjemností, dokonce velkou, ale pravděpodobně by to ekonomiku nepoložilo. Peněžní styk se zahraničím bude výrazně ztížený, místo několika vteřin může jít i o dny. V krátkodobém ohledu čeká Rusko propad a vzrůst inflace, ve střednědobém je schopno se dostat na novou „normálnost“ a fungovat. Ne zrovna skvěle, ale fungovat.
Rusko se pak spoléhá na svoje devizové rezervy, ale i ty mají své háčky. Za prvé, dvě třetiny z celkového objemu jsou tak či onak přímo postiženy sankcemi (dolarové, librové či eurové, ale i zlato). Není ani příliš jisté, že si bude chtít Čína pálit prsty kvůli Rusku. Zjednodušeně, Čína se oficiálně k sankcím nepřipojí, ale ochota čínských subjektů pomáhat Rusku obejít západní sankce bude minimální. Čína, na rozdíl od Evropy, dováží z Ruska cca 10 procent své spotřeby energetických surovin, hlavně kvůli tomu, že ruské dodávky jsou levnější než od ostatních dodavatelů. I kdyby se stalo, že by se tok jakkoli přerušil, stále má velmi pohodlnou možnost nakupovat odjinud. Určitou „třešničkou na dortu“ je fakt, že se k sankcím podle zpráv hodlá přidat dokonce i jindy neutrální Švýcarsko.
