Prezidentské volby, které Spojené státy čekají už na začátku listopadu, budou jedny z nejdůležitějších v dějinách země. Výsledek duelu republikána Donalda Trumpa s demokratickým vyzyvatelem, bývalým viceprezidentem Baracka Obamy Joem Bidenem je nejistý, jakkoli průzkumy více či méně favorizují druhého z nich. Co všechno nakonec bude rozhodovat? A jaká je dnešní Amerika, když je o ní řeč? Právě o tom je tento text.
Soudím-li podle četných diskuzí, kterých jsem se buď přímo účastnil, anebo jsem byl jejich svědkem, většina Čechů má o Spojených státech amerických velmi jasnou představu. Ať už je vidí jako „zemi svobody“ a „velkou demokracii za oceánem“, které máme být historicky za co vděční, anebo naopak jako zemi, od níž je třeba držet se ve vlastním zájmu co nejdál. Tento druhý názor u nás v posledních letech sílí, přirozeně i v souvislosti s vnitropolitickým děním v USA, a nejsme v tomto ohledu výjimkou. Společné má ale většina obyvatel Evropy jedno – pocit, že Americe rozumí a že ji znají, zatímco Američany pokládají vesměs za „pitomce“, kteří o Evropě nic nevědí, a přesto by chtěli do jejích věcí mluvit.
Ve skutečnosti není snad nic vzdálenější pravdě. Chcete konkrétní příklad? Zatímco Evropany většinou pobouří, případně pobaví, že mnozí Američané nejsou schopni alespoň přibližně lokalizovat jednotlivé, třeba i velké evropské státy, případně vyjmenovat jejich hlavní města, a pokládají to za jeden z důkazů jejich omezenosti, Američanům jsou podobné věci celkem jedno. Pravda je navíc taková, že znalosti Evropanů o Americe nejsou reálně o nic větší. Když jsem se svých vysokoškolských studentů během dlouhé kantorské kariéry opakovaně ptal, kde se v USA nachází stát Washington, drtivá většina z nich ho „se suverénní jistotou“ umístila na severovýchodní pobřeží země; takových příkladů frapantní neznalosti bych mohl uvést mnoho. V tomto ohledu si zkrátka Evropané a Američané nemají co vyčítat.
Jiná, vážnější věc je nepochopení toho, jak velká, a hlavně jak různorodá země Spojené státy jsou. Nejde ani tak o jejich rozlohu, co se čtverečních kilometrů týče (3. na světě po Rusku a Kanadě), ani o počet obyvatel (3. nejlidnatější na světě po Číně a Indii), nýbrž právě o onu rozmanitost. Ne že bychom s tím z Evropy neměli své zkušenosti – Seveřané ze Švédska jsou v řadě ohledů takřka „jiným živočišným druhem“ ve srovnání s Řeky z východního Středomoří, třebaže jsou všichni občany Evropské unie; současně jsou ale i občany různých států, a proto jejich odlišnosti jaksi přirozeně rozumíme a chápeme ji.
