KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Vítězství Joea Bidena v amerických prezidentských volbách stále není oficiální, ale už takřka neexistuje možnost, že by jej Donald Trump porazil. Hlasy stále nejsou sečtené ve čtyřech státech, ovšem ve třech z nich je Biden ve vedení a stačí mu získat jediný z nich. Předpokládejme tedy, že je otázkou času, než posbírá potřebných 270 volitelů a uvažujme, jak by nadcházející roky s jeho administrativou mohly vypadat. Tedy, pokud do výsledků voleb zásadně nepromluví soudy...
Navzdory prohlášením Donalda Trumpa nejde o žádnou katastrofu, kvůli které by měla polovina světa shořet v plamenech. Biden se jako prezident dost možná bude muset potýkat s převahou republikánů v Senátu, což mu do jisté míry sváže ruce. Zafunguje určitě i zaběhlý „deep state“. Zkrátka očekávat, že bude prezidentem velké změny, je naivní. Přesto existuje několik otázek, jejichž zodpovězení bude zcela zásadní pro další vývoj světa a konečně i České republiky.
Trump nemá k Evropě příliš pozitivní vztah, ale především jeho arogantní chování v Severoatlantické alianci vedlo ostatní země k uvědomění, že Spojené státy tu jako spojenec nemusí být vždycky. Podařilo se mu tak donutit členy NATO ke zvyšování výdajů na obranu, což je nepochybně pozitivní vývoj. Stejně se začalo chovat i Česko, kde startuje dlouho vzývaná a potřebná modernizace armády. Je v našem životním zájmu a nesmíme podlehnout dojmu, že s odchodem Trumpa můžeme zase přestat, protože přichází strýček Joe a s ním uplácáme nějakou dohodu, kterou nikdo nebude dodržovat. Doufejme naopak, že Biden bude na státy NATO dál tlačit, potřebujeme to jako sůl.
Ještě důležitější bude přístup USA k Číně. Trump se často choval takřka jako vyšinutý, ale Čínu chápal jako soupeře, který Spojené státy může vystřídat na čele. Snažil se proto Peking izolovat a vystupoval proti němu agresivně s jediným cílem: oddálit střídání na čele světových velmocí a připravit se na případný konflikt, který se časem klidně může zvrhnout v konflikt vojenský.
