KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Premiér včera neměl svůj den. Městský soud v Praze zrušil stěžejní omezení pohybu a podnikání, která nechal šéf ANO vyhlásit mimo režim krizového zákona, aby se vyhnul placení škod. Následně Babiš musel ustoupit vicepremiérovi Hamáčkovi a souhlasit s tím, že kabinet požádá o prodloužení nouzového stavu po dobu trvání restrikcí, aby rovněž nebyly shledány neústavními. A ze stejného důvodu raději zrušil zákaz cestování za hranice, na němž tolik lpěl, což jsme se dozvěděli mimochodem na pozdně večerní tiskovce ministra zdravotnictví.
Předseda vlády utrpěl tvrdou trojnásobnou porážku. Jak se to mohlo stát? Řekněme rovnou, že Andrej Babiš nic prohrát nemusel, kdyby nebyl tak nepřející. A tolik se nesnažil podnikatelům ztížit přístup k odškodnění, odstřihnout svého prvního vicepremiéra od vlivu na řešení krize a držet lidi za „zadrátovanými“ hranicemi jako před rokem 1989. Toto jsou důvody, proč se stal prvním polistopadovým politikem, který musel takto frontálně kapitulovat tváří v tvář tlaku na dodržování občanských svobod.
Andrej Babiš a ministři za ANO si marně stěžují, že úder justice zničil jejich snahu chránit obyvatele před epidemií. Soudce Štěpán Výborný totiž vůbec nezpochybnil relevanci vyhlášených opatření. Pouze vládu upozornil na to, že když omezuje základní lidská práva a svobody, musí se držet právního řádu. Výslovně jí poradil postup dle krizového zákona. Touto cestou se přitom kabinet mohl vydat rovnou, protože v době, kdy ministr zdravotnictví Vojtěch nařídil uzavírání provozoven a omezení pohybu osob, už platil nouzový stav. Šlo jednat v jeho rámci a navíc vláda ani nebyla v časové tísni.
