KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když jsem před půl rokem začal říkat, že koalice SPOLU a ANO je jednou z možných příštích variant vládnutí, byl jsem sám. Ostatní byli tak zaujati válkou o Hrad, že si to neuměli představit. Příkopy mezi „demoblokem“ a „temnoblokem“ se jim zdály být nepřekročitelné. Nyní už mnozí připouštějí, že Babiš není „nedotknutelný“. Ale pozor na to, jak to provést. Ďábel je v detailech. Co vás v politice neposílí, to vás zabije.
Když se na věc podíváme úplně racionálně, „technokraticky“, tak vlastně není o čem moc uvažovat. Pro konzervativce by kabinet, v němž by seděli vedle zástupců hnutí ANO, představoval nejlepší možnost, jak skutečně naplnit svůj program a udělat něco dobrého pro tuto zemi. V zásadních otázkách, jakými jsou vztah k evropské klimatické politice, migraci či k hospodářským záležitostem, se s ním shodnou lépe než s liberály. Nemluvě o kulturních válkách, jež vůbec nic nepřinášejí, ale mnohé berou a otravují vzduch.
Důležité je, že Andrej Babiš na rozdíl od Tomio Okamury podporuje euroatlanticky orientovanou bezpečnostní a zahraniční politiku. Což je „conditio sine qua non“, bez toho by nemohl na spojenectví s tradičními prozápadními stranami ani pomýšlet. V čem je tedy problém? V jeho osobě. Chtělo by se říci „jen“ v jeho osobě. Jenomže ona to opravdu je zásadní překážka. Politika totiž není racionální, není to technokratická disciplína, je plná emocí a rozhodují v ní symboly. A on je zkrátka ikonou „zla“.
Je více než pravděpodobné, že sám Babiš by v příští vládě neseděl. Už proto, že by jeho firmy nemohly čerpat dotace a ucházet se o veřejné zakázky. Navíc ve Sněmovně leží od listopadu loňského roku vládní návrh zákona, který zakazuje evidovaným agentům StB, tedy i jemu, stát se ministrem. Hodně lidí však dráždí samotný fakt, že zůstává předsedou a de facto „majitelem“ hnutí. Je proto třeba počítat s tím, že koalice s ANO by vyvolala zuřivou antikampaň v médiích a na sociálních sítích.
Petr Fiala, Marian Jurečka a Markéta Pekarová by se stali terčem nenávistných útoků. Mnozí by je nazývali zrádci, zaprodanci, vyrojily by se i zcela absurdní konstrukce strašící Vladimirem Putinem a Viktorem Orbánem. Především posledně jmenovaná by to nejspíš ani nechtěla podstoupit. Právě její vedení TOP 09 je hodně „emocionální a symbolické“, velmi si zakládá na tom, jak se věci jeví, je vzdálené jakémukoli pragmatismu a pojímá politiku coby boj „dobra se zlem“. Jít proti názoru liberálních elit by se jí asi nechtělo.
