Na to, s jakým závěrem skončí kontrola dotací, které čerpaly v předchozích letech firmy holdingu Agrofert, si určitě ještě nějakou dobu počkáme. Je ale docela dobře možné, že výsledkem práce auditorů Evropské komise budou spíše více, nebo méně obecná doporučení k nějaké nápravě dosavadního stavu, než konstatování, že Agrofert neměl na dotace nárok. Bude ale záležet na tom, do jaké hloubky prověrek podmínek dotací Agrofertu se kontroloři ponoří.
Pokud se bude jednat především o prověrky střetu zájmů, pak bude záležet na tom, jak ortodoxně bude střet zájmů v případě Agrofertu uplatňován. Andrej Babiš tvrdí, že ve střetu zájmů není, je ale zcela zřejmé, že je. Jenže v takové pozici není zdaleka sám, a nejsou v něm zdaleka jenom vysoce postavení úředníci v zemědělství v ČR, ale v celé EU. Včetně stávajícího zemědělského komisaře EU, což je - co do kompetencí a možností vlivu na podmínky dotací - ještě významnější funkce, než je ministr nebo premiér nějaké členské země.
Střet zájmů jako opatření k zastavení dotací nebo vyloučení z pozic vysoce postavených úředníků v oblasti zemědělství, kteří mohou dotace a podmínky zemědělské politiky ovlivňovat, je prostě mnohem složitější problém, než si drtivá většina veřejnosti i politiků představuje.
Střet zájmů a citová vazba
Loňské zpřísnění podmínek střetu zájmů, které rozšířilo okruh možného střetu o osoby naplňující střet zájmů dokonce prostřednictvím „osob s citovou vazbou“ na ty, kteří mohou o něčem rozhodovat či něco ovlivňovat, by při ortodoxní aplikaci dopadla nejen na Agrofert, ale i na řadu ministrů zemědělství mimo ČR, jejich náměstky, komisaře, poslance Evropského parlamentu nebo pracovníky generální ředitelství zemědělství (DG Agri) v Bruselu.
