Máme po volbách a už je v podstatě jasné, že příštím ministrem zdravotnictví nebude nějaký mopslík Andreje Babiše, ale příčetný nominant některé z pěti demokratických stran. Osobně myslím, že by až do jmenování nové vlády měl ve funkci zůstat Adam Vojtěch, který původně měl už za pár týdnů odjet do Finska. Nedovedu si představit, že by člověka, který byl za dlouhou sérii selhání v boji proti pandemii a zejména za otrockou loajalitu vůči Babišovi odměněn diplomatickou funkcí, nová vláda na ambasádě ponechala. Moje ambice takto vysoko nesahají, ale v rámci živé diskuse o budoucnosti českého zdravotnictví na INFO.CZ bych si dovolil přidat ještě jeden příspěvek. Za minulý jsem byl kárán, že je příliš negativistický a že nenavrhuji „jak to udělat, aby to šlo“. Tak tady je konkrétních tucet oblastí, kterým by se měl věnovat nový ministr zdravotnictví.
1. Tým
Správné sestavení týmu na ministerstvu je naprosto nezbytným základem pro jakékoli další kroky. Bez toho se nepodaří udělat vůbec nic smysluplného. Bohužel tomu brání současná podoba služebního zákona. Já nicméně věřím, že lidé, kteří se zcela odborně zdiskreditovali v době pandemie (hygienička P. Svrčinová nebo náměstek R. Policar), budou mít dostatek sebekritičnosti a zároveň sebeúcty, aby rezignovali na své funkce bez velkého křiku a volání po zastání od státního tajemníka. Obdobný osud by měl postihnout i některé veřejnosti méně známé ředitele odborů, kteří se do svých funkcí dostali jako čistě političtí nominanti – někteří z nich zvládli i změnit politický dres – a mírně řečeno nepředvedli oslnivé výkony (L. Krausová, J. Marounek).
Velkou výzvou bude důvěryhodné obsazení významné funkce ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky, kde prof. Dušek přes nepochybné charisma a odborné kvality, proslul spíš v oblasti utajování než zveřejňování informací. Bude ochotný pracovat v rámci úplně opačného paradigmatu? Noví lidé pak musí v sobě spojovat dvě kvality: odbornost a politicko-odborný výtlak. Jakékoli změny ve zdravotnictví vždy vyvolávají značné tlaky od nejrůznějších stakeholderů a obstojí jedině tým, který bude odborně neprůstřelný a zároveň schopný zajistit podporu od koaličních stran (proto nesmí být jednobarevný), ale i významných lékařských společností atp.
Mimo funkcionářů ministerstva a podřízených státních organizací bude muset ministr sestavit špičkový tým analytiků a poradců, který mu zajistí neprůstřelnou odbornou a datovou podporu. Poradcem ministra nemá být „dědula“, který si k dosavadním 24 funkcím na lékařské fakultě, ve fakultní nemocnici, odborné společnosti (nejméně třech) přidá pětadvacátý řádek s názvem „poradce ministra“, ale člověk, který bude 12 hodin denně makat na realizaci vize svého šéfa (tak, jako to dělali třeba poradci Tomáše Julínka).
2. Programové prohlášení
Co si dělat starosti s programovým prohlášením! Však koaliční strany už mají jasnou většinu a nemusí nikoho extra přesvědčovat! Navíc nový ministr se stejně bude učit, kde je záchod, shánět loajální sekretářku a vybavovat si kancelář... Tak takhle to nejde. Ve standardně fungující vládě plní ambiciózní programové prohlášení dvě funkce: za prvé je to základ komunikace s veřejností ve stylu „podívejte se, co všechno chceme změnit k lepšímu,“ a zároveň působí jako nástroj pro udržení pořádku ve vlastních řadách. Vždyť je to přes 100 poslanců a každý si myslí něco jiného, jsou ideologicky rozprostřeni od soucitných konzervativců přes fiskální konzervativce s ekonomickým libertariánským nádechem až po ostrůvky liberální (v anglosaském slova smyslu) levice. Jakmile se reformní program podaří jednoznačně zakotvit v programovém prohlášení, které poslanci podpoří svým hlasováním, výrazně se jim zmenší možnost nějakého manévrování při projednávání konkrétních zákonů.
3. Komunikace s veřejností
Zdravotnictví je horší než fotbal. Zatímco fotbalu rozumí každý druhý, na to, jak má fungovat zdravotnictví (nejlépe všechno zadarmo, úroveň péče o každého jak v případě amerického prezidenta, záchranka při zadřené třísce do 15 min), má názor úplně každý. Proto je od první sekundy ve funkci nutná promyšlená a pravdivá komunikace.
