Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa odsoudila významná část příslušníků komunistické rozvědky, největší odpor vzbudila na vědecko-technickém úseku. S tímto útvarem, s nejvyšším podílem komunistů s vysokoškolským vzděláním, si vedení služby dlouho nevědělo rady. Invaze způsobila v rozvědce úpadek a rozvrat. Řada defekcí a následná vlna personálních čistek dlouhodobě poškodila její činnost na území „hlavního nepřítele“ – USA.
Dne 29. června 1970 si ve své washingtonské kanceláři přečetl československý velvyslanec Ivan Roháľ–Iľkiv následující dopis: „Soudruhu Velvyslanče, dovolte, abych Vám oznámil, že tímto dopisem rezignuji na svoji funkci druhého tajemníka Velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu. Prosím o laskavé informování vedení MZV v Praze. Toto rozhodnutí jsem učinil zcela svobodně z mé vlastní vůle. Domnívám se, že vzhledem k politické situaci, která existuje nyní v ČSSR, bude pro mne a mojí rodinu nejlépe zůstat ve Spojených státech Severoamerických a začít nový život. Kopii tohoto dopisu zasílám ministerstvu zahraničních věcí USA. S úctou, Antonín Nenko.”
V den svých čtyřicátých narozenin tímto „dárkem“ ukončil zástupce rezidenta mjr. Ing. Antonín Nenko „Nedvěd“ (1930 – 2010) čtrnáctiletou kariéru příslušníka I. správy MV, z toho sedm let jako americký špion ve vědecko–technické rozvědce (VTR).
Inženýr z Leningradu
Antonín Nenko se narodil v Praze dne 29. června 1930 jako nemanželské dítě vdově Julii Tylkové, rozené Nenkové, která byla polského původu. Jeho otec pocházel z židovského prostředí, ale matka s chlapcem do rodiny přijata nebyla. Vyrůstal v chudých poměrech a v roce 1944 po ukončení obecné a měšťanské školy nastoupil do učení na elektromechanika k firmě Mikrofona ve Strašnicích (později Tesla Strašnice). Jako kurýr se aktivně zapojil do Pražského povstání, což v něm zanechalo trvalou stopu.
O rok později, jako šestnáctiletý, vstoupil do KSČ. Po vyučení pracoval jako dělník, později jako vedoucí skupiny ve zkušebně. V roce 1948 přešel jako instruktor do závodní učňovské školy a stal se členem lidových milicí. V lednu 1949 byl vybrán do dělnické přípravky, kterou zakončil maturitou. Pokračoval ve studiu na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze a po dvou semestrech jej stranická organizace vyslala do SSSR, kde na Leningradském elektrotechnickém institutu (1950–1956) získal titul inženýra.
Během studia byl vybrán jako vhodný kandidát pro VTR a po návratu ze SSSR, dne 19. března 1956, nastoupil v hodnosti nadporučíka na 1. oddělení 11. odboru I. správy MV (Severní Amerika). Byl pracovitý, snaživý a sebevědomý příslušník. Rád dával okolí najevo, že věci ovládá lépe než jiní. Měl rád cestování a aktivně usiloval o pracovní výjezd do zahraničí.
Mezitím se oženil se snoubenkou Věrou a brzy se jim narodili dcera a syn. Ve svých třiceti letech se Nenko v legalizaci MZV připravoval na výjezd na rezidenturu v New Yorku. Ocitl se ve světě, proti kterému neměla žádná propaganda šanci uspět. V krátkém časovém horizontu mohl porovnat Stalinův režim z dob svých studií v Leningradě s realitou kapitalismu, se zemí „hlavního nepřítele“.
