Tohle je deník člověka, který se po pětapadesátce rozhodl procestovat s batohem na zádech svět. V Česku byl špičkovým manažerem, ale už toho měl dost. Všechno zavřel a prodal. Doma zamkl a vyrazil s batohem a 20 kilo na zádech, bez termínů a bez cíle. Čtěte postřehy a zážitky z jeho cesty kolem světa. Následuje závěrečný díl thajské části, příště se podíváme na Srí Lanku.
AYUTTHAYA
Z Bangkoku odjíždíme na jednodenní výlet do historického města Ayutthaya, směrem na sever od metropole. Je to bývalé hlavní město stejnojmenného siamského království, které existovalo mezi 14. až 18. stoletím. Historie Ayutthaya je stejně zajímavá jako historie mnoha lidských společenství, která vznikla, prosperovala a zase zanikla. Často jsou příčiny i proces v hlavních rysech téměř identické.
Cesta vlakem je jednoduchá, stačí dojít pěšky na nádraží naproti hotelu, koupit lístek a vyrazit. Vlaky sem jezdí poměrně často, je to hlavní trasa směrem na Chiang Mai. Zjistil jsem ale, že nemají toalety, a protože cesta má trvat dvě hodiny plus téměř zaručené zpoždění, testuji toalety na nádraží.
Obecně jsou toalety v Thajsku (i ty veřejné) velmi čisté, i oproti tomu, co známe z Česka. Téměř všechny mají spršku na opláchnutí příslušných partií a toaletní papír se nesmí házet do toalety. Je to celkově hygieničtější a příjemnější zážitek, než jak to bývá v Evropě. Tohle WC na nádraží ovšem vypadá tak, že čekám, odkud každou chvíli vyleze Freddie Kruger a vezme mě s sebou do Elm Street na procházku, ze které není návratu…
Čeká nás jízda třetí třídou, dvě a půl hodiny, zpoždění není tak hrozné. Klimatizaci vagonu při 35°C zajišťují větrák u stropu a otevřená okna, která ale fungují asi jako horkovzdušný fén.
V Ayutthaya pokračujeme k přívozu, který podle popisu, fotek a šipek zajišťuje přepravu přes řeku směrem na kraj historického centra. Tam na nás čeká několik tuk-tukářů, kteří nadšeně oznamují, že přívoz nejezdí a že mají pro nás nejlepší možnou nabídku na dopravu do centra.
Cena za kilometr je násobně dražší než jinde, asi mají MBA z ekonomie a jejich diplomová práce byla o výhodách monopolů a kartelových dohod… Konec konců nic zvláštního, tohle v našem progresivním světě známe tisíce let.
Pěšky od nádraží do centra jsou to asi čtyři kilometry, ale je na každém, aby zvážil, co je lepší – usmažit se na asfaltu, nebo si připlatit a nakonec se usmažit v tuk-tuku? Centrum města nabízí zatím nejlepší památky, které jsme zde viděli. Je tu poměrně málo turistů a vstupné, jako zatím na jediném místě v Thajsku, mi dává smysl. Podle toho, co jsme viděli, má podobné centrum s památkami i město Sukhottayi, které leží ještě více na sever od Bangkoku. Fotografií bych vám sem dal mnohem víc, jenže to by nebyl cestopis, ale amatérská obrazárna. Tak aspoň pár…
Centrum Ayutthaya s památkami je poměrně rozsáhlé, osobně bych doporučil věnovat celému městu dva dny nebo alespoň dorazit co nejdřív ráno a odjet co nejpozději večer. Nebo využít služeb Tuk-Tuk Cosa Nostra (TTCN) a všechno to objet. My jsme kvůli dešti využili TTCN na poslední dvě místa, abychom stihli aspoň ty hlavní lákadla, než nás spláchne bouře.
