Transhumance zní jako termín z oblasti sci-fi, ale pochází z latinských slov trans (přes) a humus (půda) a označuje tisíce let starý zvyk, kdy pastevci v různých ročních obdobích ženou svá stáda na dlouhé vzdálenosti za potravou.
S tímto zvykem na všech obydlených kontinentech, ovšem zatím pouze v Evropě, konkrétně v Rakousku, Itálii a Řecku se přede dvěma lety stala transhumance součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Přidat se ale chtějí i další země — Španělsko, Norsko, Rumunsko, Gruzie či Írán. I když u posledních dvou jmenovaných se cesta za pastvinami v místních jazycích nazývá úplně jinak a taky úplně jinak vypadá.
Ten nejslavnější alpský spočívá v tom, že se na začátku léta vyženou ovce do hor, protože v údolích začínají senoseče, které mají zajistit dostatek suchého krmiva na zimu. Ale na vysokohorských pastvinách je potravy ještě dost, navíc daleko výživnější, protože zde rostou jiné druhové směsi, je zde nižší teplota a zároveň vyšší vlhkost.
