Bydlíky, obytňáky, domky na kolech. Spousta názvů, spousta tvarů a spousta životních stylů. Obytné vozy mají stejně fanoušků jako odpůrců, je to věčná rivalita mezi vyznavači absolutní svobody a hotelovými usedlíky, která se přelévá podle aktuální situace. A ta se v posledních letech vyvíjí bleskurychle.
V globální pandemii a světě plném dočasně uzavřených hranic lidé začali ve velkém kupovat chaty, a na koho se nedostalo, ten si prý koupil obytňák, jakkoliv jde o dva zcela protikladné přístupy. Chata vás symbolicky ukotví, obytňák slibuje každé ráno vstávání s jiným horizontem. Obojí má svá pro a proti a obojí je momentálně předražené či nedostupné. Renesance chat je jiné téma, ale obytňáky jako novodobý mainstream? To je zajímavý obrat hned z několika důvodů, které si postupně rozebereme.
Není to nicméně jediné slůvko, které si z dávné minulosti dnešní obytňáková kultura půjčuje. Tím dalším je nomád nebo kočovník. A právě kočovné kmeny cestující v krytých vozech tažených koňmi způsobily, že veřejnost dodnes ostře vnímá rozdíl mezi obytnými vozy a karavany, které jsou svým způsobem jen modernizovanou verzí tehdejších „tažených obydlí na cestách“. Název článku odkazuje na Bassův román o potulných cirkusácích, ale ten vyšel poprvé až v roce 1948. Brit Albert Bigalow Paine už v roce 1901 vydal knihu The Van Dwellers, jež byla sama reakcí na na oficiální ochranu v zákoně pro potulné umělce, kabarety a cirkusy. Od roku 1889 mohli ve Velké Británii „světští“ rozvinout své tábory za městem a výměnou nabídnout jeho obyvatelům nevídanou zábavu. Samozřejmě byli také hluční, divocí, prostě sví, kvůli čemuž si vysloužili jistou pověst a maringotky či karavany zaparkované za humny proto nevěstily nic dobrého.
Možná i proto se dodnes na karavany či maringotky, ať už dočasně či natrvalo zaparkované v rekreačních oblastech, kouká skrz prsty. Bývají symbolem něčeho druhořadého, jakési symbolické životní prohry, ačkoliv i tady se klube jistá obroda, protože moderní „maringotky“ se prezentují jako tiny houses — kreativní malé dřevostavby, jež ukrývají moderní a praktické interiéry a jsou cestou z bobtnající bytové krize.
Svoboda na čtyřech kolech
Je nefér, že zatímco na karavany koukáme skrz prsty, obytné vozy jsou univerzálním symbolem svobody a odvázaného životního stylu. Vděčíme za to jednomu jedinému autu, legendárnímu busíku. Volkswagen T1 byl po druhé světové válce nesmírně populární a firma Westfalia pro něj začala vyrábět zakázkovou konverzi na obytný vůz. V padesátých letech jich vzniklo zhruba tisíc, ale o dekádu později už byly obytné busíky v podstatě mainstreamem a inspirovaly mnohé další výrobce.
