Tohle je deník člověka, který se po pětapadesátce rozhodl procestovat s batohem na zádech svět. Zároveň je to můj první pokus o sepsání něčeho, co bude vypadat jako kniha, nebo prostě cokoli podobného. Víc než cokoli jiného jsou to moje soukromé myšlenky a postřehy. Zkusím se zdržet doporučování míst, kam se rozhodně vydat, restaurací, kde se prostě musíte najíst, ubytování, vybavení… Nemám na to ani čas, ani zkušenosti, abych to dokázal posoudit. Myslím, že na to je tu spousta kvalitních informací odjinud.
Deník bude vznikat tak dlouho, dokud budu cestovat. Chci zaznamenával své myšlenky a zkušenosti za pochodu, takže mohou být – a často i budou – nepřesné, osobní, špatné nebo politicky nekorektní. Protože neovládám žádný jazyk tak dobře, abych se v něm mohl vydávat za zkušeného autora, rozhodl jsem pro angličtinu, se kterou si tak nějak vystačím, a doufám, že mě to přiměje k tomu být stručnější a srozumitelnější. Doufám, že si to užijete.
Poznámka redakce: Cestopisný deník Manažer na útěku publikujeme v redakčním českém překladu. Identitu autora známe, ale respektujeme jeho přání zůstat inkognito. Na stránkách INFO.CZ byste měli nové díly nacházet vždy o víkendu každých 14 dní.
Proč vzít batoh a vyrazit?
Proč by proboha někdo, kdo si žije tak pohodlně, vyrazil baťůžkařit ve věku, kdy většina lidí ve šťastnějších částech světa uvažuje o předčasném důchodu?
Chtěl jsem se o světě něco málo dozvědět. Neměl jsem nikdy ambice ho úplně pochopit, na to jsou tu povolanější. Vyrazit s batohem je pro mě asi těžší než pro řadu jiných lidí, protože mám rád stabilitu a spolehlivost, ale zároveň miluju i změnu, nové zkušenosti a poznání, rád poznávám nové myšlenky, místa a chutě.
Neměl jsem:
– žádné datum návratu domů,
– žádný seznam zemí, kam se chci vydat.
Prostě jsem chtěl dorazit do první destinace a pak se uvidí.
Před cestou
Nikdy dřív jsem nebyl na cestách déle než měsíc. Vždy jsem měl docela promyšlený plán, kam chci jet, ať už sám, s rodinou nebo přáteli. Tentokrát je to jinak. Žádný plán, žádný časový tlak kvůli návratu do práce, žádné povinnosti běžného života.
Nebudu lhát, příprava na cestu byla náročná. Jako někdo, kdo se stará o zvířata, pracuje jako byznysový poradce a vlastní nemovitosti včetně malé farmy, jsem strávil skoro rok, abych se ujistil, že za sebou nechám dům, podnikání a všechny právní a finanční záležitosti v takovém stavu, že to pro moji rodinu bude jen minimum problémů.
K tomu jsme dal značné množství peněz a času na vyřízení všech lékařských prohlídek, očkování, zubní péče a tak podobně. Rozhodl jsem se zbytečně neriskovat s vědomím, že se mi něco zlého může v cizině stát. Chtěl jsem do toho jít v co nejlepší kondici.
Jsem vděčný oběma svým synům, kteří se toho chopili a se vším tím zařizováním mi velmi pomohli.
Zatímco tohle píšu, lidstvo se rozhodlo postavit věci na hlavu kvůli čínskému viru, známému jako covid-19. Důvěrně známé věci se najednou hodně proměnily. Papírování, nemluvě o očkování, testování, karanténě a dalších záležitostech spojených s cestováním – toho všeho oproti době před covidem neuvěřitelně přibylo.
Pro představu: na třicetidenní cestě jsem v předcovidových časech strávil zhruba 20 až 30 hodin plánováním toho, kam vyrazím a co tam uvidím, a přibližně 5 až 10 hodin papírováním, řešením letenek a pojištění. S covidem se to výrazně mění – plánování pořád zabere 20 až 30 hodin, ale pochopit a vyřídit papírování mě stálo asi 60 hodin mého času. Mnohá práva, která jsme v části světa přezdívané „Západ“ považovali za nedotknutelná, třeba právo na soukromí, „nedotknutelnost“ lidského těla, svoboda pohybu a mnohá další, zmizela stejnou rychlostí, jakou mizí ledovce po celém světě. Covidový chaos také celou cestu výrazně prodražil – na mysli mám třeba nezbytné testování.
